Pes mezi paragrafy

Člověk by čekal, že u knihy rok staré se dozví vše aktuální, co se týče právní stránky vlastnění psa. Knize bohužel uškodilo, že ji sepsal kolektiv autorů, kde prvních několik témat zpracoval pan Punčochář, a ostatní dále přispívali svými články na přidělené téma. Tím pádem se tam dost věcí opakuje a naopak tam chybí téma dnes tak rozšířených dočasných péčí nebo adopčních smluv. Zato ty kupní tam najdete. Stále mi unikalo, za jakým účelem byla kniha vlastně napsána. Zní to jako že pro širokou veřejnost, ani občasné vtípky ale nezachrání brzké utopení se v právnických pojmech. Hledala jsem ucelený přehled na téma psa v zákonech, to jsem nedostala. Nebo ucelený přehled řešených případů, kde vystupoval pes. Jelikož autoři vybírali některé kazuistiky někdy ještě z dob starého správního řádu, to vyznělo, jako by takových případů bylo fakt málo. Člověk se tam ale nedozví nic co by nevěděl z internetu. Naopak z knihy vyplývá, že každá soudní tahanice je jednak zdlouhavá, jednak zcela individuání závislá na všech okolnostech, a jednak může skončit neúspěchem kvůli úplné banalitě jako je prošvihnutí nějakého termínu daného zákonem. A i kdyby někdo vyšel vítězně, tak se druhá strana může tolikrát odvolávat, až jí nakonec může být vyhověno. Přemýšlím, jaký užitek z knihy vlastně plyne. Je to spíš takové popularizační nahlédnutí do tématu soudních sporů, ze kterého plyne snad jen to že lepší je držet se od soudů dál.