Vojín W.

Mé první a poslední setkání se Sem-Sandbergem. Styl psaní je zcela jistě netradiční a dokážu pochopit, že kritikou ceněný, mně ale příliš nesedl. Je to jakési mlhavé, neurčité líčení, v tomto případě děje, který se mi nelíbil. Jde o příběh historický z prostředí chudých vrstev. Je to příliš ponuré a vlastně ani moc zajímavé to není. Samého mě pouze překvapilo, jak lehce a snadno se kniha čte i přes komplikovaný obsah a styl. To je dáno i tím, že se nemusím příliš soustředit a když něco nevnímám (myšlenky se mi rozutečou jinam), nemusím se k ději vracet, protože o nic důležitého nepřijdu. 60%, 27. 11. 2022.

Je vojín W. prostoduché hovado nebo jen chudák, kterého soukolí hrůz našeho bezcitného světa semlelo, použilo a poté vyvrhlo jako odpad společnosti? Hledání polehčujících okolností na bestiálních aktech čirého zoufalství sabotuje sám Woyzeck svoji neschopností. Neschopnost pramenící z celého života šikany a útrap. Státní legislativa proto vynese rozsudek nejtvrdší a nekompromisní bez jakýkoliv výčitek svědomí. Příběh maže rozdíly mezi dobrem a zlem zůstává jen šeď vyplňující prázdnotu lidských duší. Velice těžká kniha, jednak tematicky, tak hlavně stylem jakým je napsána. Prvních cca 200 stránek jsem se hodně trápil a myslel jsem, že ji ani nedočtu. Téměř chybějí dialogy a čtenář se brodí beznadějí hlavního hrdiny, které mě začlo bavit až od části popisující strastiplnost války. Nakonec jsem rád, že jsem četbu nevzdal druhá polovina se mi četla lépe a autor dohrává trýznitelskou skládanku W. až do nevyhnutelného konce. 55%