Vnitřní svět fousatého dítěte

Tohle rozhodně není typ knihy, který běžně čtu. Na jednu stranu jsem si musel zvyknout na pro mě trochu netypický styl psaní, který je tvořen více pocity a myšlenkami než dialogy. Na druhou stranu, pokud si na to jako čtenář zvyknete, zjistíte, že to není úplně nejlehčí ani nejveselejší čtení. Knihu jsem kvůli tomu nedokázal přečíst najednou a musel jsem ji více dávkovat. Kniha popisuje vnitřní svět Petra, samotného autora knihy. Nejprve se ocitáme v léčebně, kde se dozvídáme více o jeho pobytu a léčbě, následně sledujeme návrat domů a znovuzapojení do běžného života. Přitom neustále nahlížíme pod pokličku jeho myšlenek a pocitů. Je vidět, že Petr vnitřně hodně bojuje a nemá to jednoduché. Upřímně mě nikdy nenapadlo, že se dá tak hluboce přemýšlet nad tím, jak hluboký má člověk hlas nebo jakým způsobem chodí. Vlastně celkově analyzovat vše do takové hloubky, jako to v knize popisoval Petr. Právě to mi na knize přišlo velmi zajímavé. Po celou dobu jsem dokázal s Petrem soucítit, i když se našla místa, kde to bylo ještě silnější, protože jsem v podobných situacích cítil velmi podobně. Jsem rád, že jsem mohl nahlédnout pod pokličku a dozvědět se i nové věci týkající se HPO. Oceňuji autorovu otevřenost i jeho myšlenky. Nemyslím si, že bylo jednoduché něco takového sepsat a zároveň se takto otevřít ostatním. Autorovi hlavně přeji hodně štěstí do života a snad už bude jen lépe!

Tato kniha pro mě byla opravdovou výzvou. Nejen kvůli tématu, ale hlavně kvůli své upřímnosti a syrovosti. Psychické problémy jsou něco, s čím se potýká mnoho lidí, ale málokdo o nich dokáže mluvit nahlas. Petr Franka to dokázal – otevřel svou vlastní třináctou komnatu a nechal nás vstoupit do mysli, která je spletitější než labyrint. Vyprávění začíná na psychiatrickém oddělení, kam se Petr dostává po dalším pokusu o sebevraždu. Není to jeho první ani poslední střet se smrtí, ale pokaždé je v tom cítit beznaděj a bolest, kterou si nese uvnitř. Kniha je tak především sondou do duše mladého muže, který hledá sám sebe, své místo ve světě a možná i trochu lásky a přijetí. Velký prostor dostává postava Magdy – dívky, která pro Petra znamená jistý bod, ale zároveň kolem ní vyplouvají na povrch jeho slabosti a nedostatky. Ne vždy se k ní chová správně, a právě tato ambivalence dodává příběhu na opravdovosti. Co mě na knize nejvíce zasáhlo, je fakt, že to není fikce. Není to román napsaný pro efekt, není to ani snaha o dramatizaci. Je to život. Syrový, křehký a často bolestný. A právě proto má takovou sílu. Je to život jednoho z nás... a možná podobně žije i váš kolega... soused... a nebo kamarád...