Vnitřní svět fousatého dítěte

Tohle rozhodně není typ knihy, který běžně čtu. Na jednu stranu jsem si musel zvyknout na pro mě trochu netypický styl psaní, který je tvořen více pocity a myšlenkami než dialogy. Na druhou stranu, pokud si na to jako čtenář zvyknete, zjistíte, že to není úplně nejlehčí ani nejveselejší čtení. Knihu jsem kvůli tomu nedokázal přečíst najednou a musel jsem ji více dávkovat. Kniha popisuje vnitřní svět Petra, samotného autora knihy. Nejprve se ocitáme v léčebně, kde se dozvídáme více o jeho pobytu a léčbě, následně sledujeme návrat domů a znovuzapojení do běžného života. Přitom neustále nahlížíme pod pokličku jeho myšlenek a pocitů. Je vidět, že Petr vnitřně hodně bojuje a nemá to jednoduché. Upřímně mě nikdy nenapadlo, že se dá tak hluboce přemýšlet nad tím, jak hluboký má člověk hlas nebo jakým způsobem chodí. Vlastně celkově analyzovat vše do takové hloubky, jako to v knize popisoval Petr. Právě to mi na knize přišlo velmi zajímavé. Po celou dobu jsem dokázal s Petrem soucítit, i když se našla místa, kde to bylo ještě silnější, protože jsem v podobných situacích cítil velmi podobně. Jsem rád, že jsem mohl nahlédnout pod pokličku a dozvědět se i nové věci týkající se HPO. Oceňuji autorovu otevřenost i jeho myšlenky. Nemyslím si, že bylo jednoduché něco takového sepsat a zároveň se takto otevřít ostatním. Autorovi hlavně přeji hodně štěstí do života a snad už bude jen lépe!

Moje bezprostřední pocity po přečtení jsou rozhodně: "Páni, autor má vážně odvahu a má můj obdiv." Děkuji za možnost účastnit se štafety. Jak u mě bývá zvykem, když se objeví štafeta na podporu českého autora, málokdy čtu anotaci a většinou se prostě přihlásím lidově "na blind". Zrovna u totoho konkrétního titulu mě nicméně čekal dobrý šok. Autor se nebojí jít do detailu, což se mi moc líbilo. Nesnaží se dělat se lepším či se nějak obhajovat, prostě věci píše tak, jak jsou. Jeho vyprávění mi přineslo důležitý vhled, jelikož jsem si doposud příliš nezjišťovala, jaké podmínky panují v psychiatrických zařízeních či jak se projevují specifičtější psychické poruchy. Rozhodně si však neumím představit, jaké je žít Petrův život, když má jeho mysl nepřetržitou tendenci analyzovat každý krok a prvek chování. Styl psaní je relativně hutný, málo přímé řeči a mnoho popisů, což mně osobně nevadí, avšak na čtení je to již náročnější - i vzhledem k danému tématu. Knihu jsem si nicméně užila - pokud se slovo užít zrovna v tomto kontextu hodí - a rozhodně se ráda pustím i do avizovaného pokračování. Titul bych doporučila každému, kdo vyhledává silné příběhy ze života reálných osob, chce se dozvědět něco více o životě s psychickými nemocemi a nevadí mu obsažný styl psaní.