Vlčí zátoka

Tato knížka mě zaujala už pro to, že ji napsala česká autorka. Fantasy moc nečtu, ale tento příběh mě chytl už na začátku. Celý nápad je moc zajímavý. Líbilo se mi i to, jakým stylem autorka psala, protože je to přesně to, co si chcete přečíst, když potřebujete přijít na jiné myšlenky. A potřebujete se na text opravdu soustředit a více nad ním popřemýšlet. (Ovšem rozumím tomu, že každému to nebude vyhovovat.) Děj nebyl psaný jednoduše, při čtení jsem se i několikrát vracela v textu, o to víc mě to ale bavilo. Přeskakování v časech tam bylo, ale nevadilo mi. V textu se často objevovala synekdocha např. místo: Amber se pohledem střetla se Sethem bylo použito: " Oříškové oči se střetly se zelenou." To se mi také líbilo. Naopak jsem měla z příběhu dojem, že paní autorka se ve psaní vyzná. A tohle je prostě její styl. Mám radost, že jsem si tento příběh mohla přečíst.

No, co k tomuto titulu říct... Za mne to bylo vyloženě utrpení číst. A to je obrovská škoda, jelikož děj stojí za to. - hvězda za: 1. Formátování... Mám pocit, že tuhle knihu neviděl žádný editor a to ani z vlaku. Asi naprosto základní věcí v každé knize je, že pokud se používá přímá řeč, začíná vždy na novém řádku. A to především tehdy, pokud se mění osoby, jež mluví. Tady je všechno naplácané dohromady a to tak děsně, že nejen že nevíte, kdo právě mluví, ale pokud do rozhovoru dvou lidí vpadne třetí, musí vám to dojít z kontextu, případně to čtete třikrát dokola. 2. Označování postav... Další extrémně rušivým elementem je, že autorka místo používání jmen postav často přechází k pojmenování na základě barvy vlasů. Blondýn, brunetka atd. Pokud by to bylo jednou za čas, dejme tomu, ale tady je toho tolik navíc v kombinaci s formátování přímé řeči je to vyloženě peklo. 3. Časové skoky... většina autorů pokud skáče v čase nebo místě používá mezi takovými pasážemi větší mezery, speciální znaky nebo se tam přesuneme v nové kapitole. Zde je kapitol 100 a to má kniha pouhých 301 stran, a ani tak autorka tuto možnost nevyužila. Hvězdičku dávám jak za provedení vlkodlaků, jejich partnery, sympathy a atinpathy a také za zajímavý příběh a zvraty v něm. Nicméně celkový dojem z knihy je špatný. Chápu, že kniha byla zprvu publikována na wattpad, ale chtělo to opravdu zapracovat na formální úpravě textu před vydáním.

No, co k tomuto titulu říct... Za mne to bylo vyloženě utrpení číst. A to je obrovská škoda, jelikož děj stojí za to. - hvězda za: 1. Formátování... Mám pocit, že tuhle knihu neviděl žádný editor a to ani z vlaku. Asi naprosto základní věcí v každé knize je, že pokud se používá přímá řeč, začíná vždy na novém řádku. A to především tehdy, pokud se mění osoby, jež mluví. Tady je všechno naplácané dohromady a to tak děsně, že nejen že nevíte, kdo právě mluví, ale pokud do rozhovoru dvou lidí vpadne třetí, musí vám to dojít z kontextu, případně to čtete třikrát dokola. 2. Označování postav... Další extrémně rušivým elementem je, že autorka místo používání jmen postav často přechází k pojmenování na základě barvy vlasů. Blondýn, brunetka atd. Pokud by to bylo jednou za čas, dejme tomu, ale tady je toho tolik navíc v kombinaci s formátování přímé řeči je to vyloženě peklo. 3. Časové skoky... většina autorů pokud skáče v čase nebo místě používá mezi takovými pasážemi větší mezery, speciální znaky nebo se tam přesuneme v nové kapitole. Zde je kapitol 100 a to má kniha pouhých 301 stran, a ani tak autorka tuto možnost nevyužila. Hvězdičku dávám jak za provedení vlkodlaků, jejich partnery, sympathy a atinpathy a také za zajímavý příběh a zvraty v něm. Nicméně celkový dojem z knihy je špatný. Chápu, že kniha byla zprvu publikována na wattpad, ale chtělo to opravdu zapracovat na formální úpravě textu před vydáním.

Tato knížka mě zaujala už pro to, že ji napsala česká autorka. Fantasy moc nečtu, ale tento příběh mě chytl už na začátku. Celý nápad je moc zajímavý. Líbilo se mi i to, jakým stylem autorka psala, protože je to přesně to, co si chcete přečíst, když potřebujete přijít na jiné myšlenky. A potřebujete se na text opravdu soustředit a více nad ním popřemýšlet. (Ovšem rozumím tomu, že každému to nebude vyhovovat.) Děj nebyl psaný jednoduše, při čtení jsem se i několikrát vracela v textu, o to víc mě to ale bavilo. Přeskakování v časech tam bylo, ale nevadilo mi. V textu se často objevovala synekdocha např. místo: Amber se pohledem střetla se Sethem bylo použito: " Oříškové oči se střetly se zelenou." To se mi také líbilo. Naopak jsem měla z příběhu dojem, že paní autorka se ve psaní vyzná. A tohle je prostě její styl. Mám radost, že jsem si tento příběh mohla přečíst.

Krásná knížka moc mě pobavila i když myslím že bych jí pochopila víc kdybych byla starší ale i tak moc super.