Vlčí poezie

Skvělé texty a nepochybně talentovaná Lucie. Je mi úzko.

Lucie Fríbertová zemřela na Filozofické fakultě UK na Palachově náměstí v Praze 21. 12. 2023. Byla to obrovská tragédie pro celé Česko, poněvadž čin takového rozsahu se stal snad úplně poprvé v našem státe. Myslím si, že autorka měla velký talent a stále by se zlepšovala, pokud by žila. Její rodiče původně chtěli vybrat jen některé básně do knihy, ale na doporučení přátel vydali všechny básně, které autorka napsala. Autorčiným přáním bylo časem vydat básnickou sbírku. Autorka si knihu také sama ilustrovala. Kniha je rozdělena do 3 části: Jiné smysly, Osamocení básníci a Nesmysly v mysli. Tématem básní je láska a také dost často smrt. Na počátku knihy se nachází úvodní řeč Martina Vopěnka, básníka, spisovatele a nakladatele. A dále nalezneme na počátku slova rodičů. Převažovaly básně, které se mi líbily. Knihu četla také moje mamka a kniha se jí líbila (90 %). Na počátku knihy je uvedeno, že veškerý výtěžek z prodeje půjde na dobročinné účely. Kniha je pěkně graficky zpracovaná. MĚLI JSME CHUŤ PŘEŽÍT Proč se na mě nekoukáš tak, jako dřív ses koukal? Proč se stále omlouváš za to, že vítr foukal? Co když právě vítr je to, co miluji nejvíc? Co když to vše ustane? Přestane svítit měsíc? Že by to snad konec byl? To se mi nechce věřit. Já nechci ztratit těch pár chvil, kdy měli jsme chuť žít. ZAPOMÍNÁM Zapomínám na tebe, Na tvou duši, na tvé uši, Zapomínám na tebe, Jak se sluší. Už si ani nevybavím Tvoji tvář, tvůj hlas Tvé mumlání ze snů. Odejdeš a už se nevrátíš. ODPUŠTĚNÍ Dej mi ruku, ty můj kluku. Spolu projdem celý svět. Dlouho mi už není pět. Jenom jizvy, ty mi zbyly. Doufám, že teď už jsi milý. Dřív ty šrámy, jež jsem měla, o sobě jsem nevěděla. Ale já vím, že ses změnil. Žádná cesta zpět už není.