Vlčí krev

Standardní dobrodružná fantasy řezačka, nečekaně ochuzená právě o ta dobrodružství. Válečník Kern vede trestnou výpravu za loupeživými kmeny a podle toho vypadá celá dějová osa. Boj, boj a zase boj. Má to švih, říz i zásek (doslova), jenže v rámci třistašedesátistránkového rozsahu vlastně nic extra zajímavého, neberou-li člověka zvyky a chlapáctví cimmerských horalů. Ke cti Lorena L. Colemana je třeba podotknout, že se nedopouští žádných prohřešků vůči R. E. Howardovi. Je v tom znát autorská pokora i příjemný nadhled na celou sérii - vlastní i mistrovu -, naneštěstí to však nepřichází s ničím výrazně originálním. Nejlepším momentem knihy pro mě ovšem byla scéna, ve které hrdinové vzpomínají na průběh právě prožité bitvy a začnou ji překopávat v duchu conanovských legend, pročež z toho najednou udělají úplně jiný příběh a to právě o Conanovi, který tam ani nebyl. Jinak ale taková válečnická balada s nepříliš velkou invencí o tom, jak mladík k meči přišel a zabil s ním spousty nepřátel.

Čtení téhle knihy v mých očích opsalo velký oblouk. Začalo to jako velice nápaditá Conanovka, ovšem s novým hrdinou. Napsané to bylo evidentně s chutí, zápalem a hlavně velkou porcí úcty k původní atmosféře a mytologii Howardových příběhů. Máme tady drsné Cimmeřany, všudypřítomný krutý život v nesmiřitelné zimě a stěžejní příběhovou linku, kterou táhne boj proti Vanirům, snažícím se Cimmerii dobýt. Příběh Kerna Vlčího Oka mě ze začátku strašně bavil, byl opravdu mnohem lepší než drtivá většina post-Howardových Conanovek. Bylo to nabité zajímavým dějem, dramatem a fakt mě zajímalo, jak se celkově vyvine jeho vztah k Maevě, jak se vyřeší jeho vyhnanství z jeho kmene neschopným náčelníkem Culem a další, dost poutavé dějové linky. Všechno bylo navíc přehledně a čtivě napsané, děj neškobrtal v žádných nudných popisech. Jenže jak to sklouzne do bodu, kdy se s Kernovými přáteli spojí vícero Cimmerských kmenů a začne pronásledování Vanirských dobyvatelů, dýchla na mě tak předvídatelná a úmorná nuda, že mě to nebavilo číst až do samého konce. A ani na konci se žádná z původně zajímavých dějových linek nedořešila. Škoda a docela studená sprcha.