Vlak v 6.41

Pokud si myslíte, že žijete úspěšný život, nebo jeho pravý opak, zkuste nahlédnout do této knihy. Předem upozorňuji, že text zapůsobí, jako byste si právě nasadili virtuální realitu. Sledujete komorní drama dvou lidí, nahlížíte do jejich osudů, chvíli jste mužem, hned zase ženou. Jemné předivo dějů vás vtahuje do sítě zármutku a vy si můžete ke všem obrazům přidat i svůj nedokončený portrét. Přesto jste stále s Philippem a Cécile. Prožíváte, hledáte a mícháte jejich kartami. Upozorňuji, že závěr je mírně patetický, až filmově naivní... Ale nemohl by život takový ve skutečnosti být? Velmi naléhavý a čistý román. Lidskost v první osobě jednotného čísla. Slova vyvolávající úzkost a zároveň probouzející lásku. Dar umět psát (i jako překladatel) je zázrak. Vážit si takových spisovatelů je povinností každého z nás...

,,Všechno rychle utíká, a přesto je to po sedmadvaceti letech pořád tady." Stačí jenom nastoupit do jednoho vlaku v ten správný okamžik. ,,... podíváme se na sebe, poznáme se, těla ožijí, cesty naberou nový směr." Jsou všechna setkání v našem životě náhodná? Konečně dočteno! Ale dalo to fušku. Stále jsem se ztrácela v nekonečných úvahách o životě, mnohdy deprese, hodně komplikované, jako život sám. Nakonec takové klišé. Přesto jsem si nic jiného nepřála. P.S.: Káva určitě byla lahoda sama...