Je to silný příběh. O tom žádná. O těžkých rozhodnutích, o vině a odpuštění. Ale zpracování slabé a pro mě jaksi neuvěřitelné. Vůbec nevím jestli je to podle skutečné události. Na konci knihy chybí doslov nebo nějaká poznámka autorky. Ve vlaku, je dlouhán s brýlemi dětem představen jako Gaetano Macchiaroli a říká, že v práci se zabývá knihami a spolu s ostatními soudruhy zorganizovali tuhle krásnou akci. Děti z chudého, válkou zbídačeného jihu Itálie jsou vlakem převezeny na sever, kde se o ně postarají místní náhradní rodiny. Na wikipedii není o vlaku ani zmínka. A nějak se mi nechce věřit těm rozdílům Sever x Jih. Vím, že sever Itálie i dnes je průmyslový a bohatší než zemědělský jih. Ale tady ta prezentace severu roku 1946, dostatek a lepší jídlo, kultura, bydlení ( každé dítě má svoji postel a dokonce svůj pokoj), školství bez šikany, fyzických trestů a plno pochopení, když se ti nedaří, úplné rodiny, láska Derny, Rose a celé její rodiny k Amerigovi !? oproti jihu, kde si o tomhle všem můžou nechat leda tak zdát a hlavně ta vylíčená láska matky Antoniety.... to mi přijde trochu přehnané. Za ten konec po skoro 50 letech přidávám * I tak doporučuji

Vlak pro děti, neboli kniha, která se mne vůbec nedotkla, ač nabízela téma, kde by se větší emoční prožitek nabízel. Spíše jsem měla dojem jakési synopse, kterou autorka zapomněla rozpracovat. Zkratkovité vyprávění nedovolující vytvořit si vztah k žádné z postav, nebo ji alespoň porozumět.