Vlak pro děti

Příběh vypráví teprve sedmiletý Amerigo Speranza, který žije pouze se svou matkou v chudobě v jižní Itálii. Ocitla jsem se v čase po 2. sv. válce, kdy byly v severní a jižní Itálii velké rozdílly. Organizace pro velmi chudé děti vymyslela krátkodobý pobyt u bohatých rodin, takže plný vlak dětí míří na sever. Sám Amerigo v knize popisuje život před pobytem, během pobytu a život poté... Popisuje bídu, hlad a rozhodování matky, zda této nabídky využít. Tento příběh je velmi smutný, zasažený válkou, velmi emotivní. Válka i po ukončení brala a bere mnoha dětem dětství, lásku, kamarádství. Jediné, co mi na knize vadilo, byl stále nadřazován komunismus a jeho vliv.

Je to silný příběh. O tom žádná. O těžkých rozhodnutích, o vině a odpuštění. Ale zpracování slabé a pro mě jaksi neuvěřitelné. Vůbec nevím jestli je to podle skutečné události. Na konci knihy chybí doslov nebo nějaká poznámka autorky. Ve vlaku, je dlouhán s brýlemi dětem představen jako Gaetano Macchiaroli a říká, že v práci se zabývá knihami a spolu s ostatními soudruhy zorganizovali tuhle krásnou akci. Děti z chudého, válkou zbídačeného jihu Itálie jsou vlakem převezeny na sever, kde se o ně postarají místní náhradní rodiny. Na wikipedii není o vlaku ani zmínka. A nějak se mi nechce věřit těm rozdílům Sever x Jih. Vím, že sever Itálie i dnes je průmyslový a bohatší než zemědělský jih. Ale tady ta prezentace severu roku 1946, dostatek a lepší jídlo, kultura, bydlení ( každé dítě má svoji postel a dokonce svůj pokoj), školství bez šikany, fyzických trestů a plno pochopení, když se ti nedaří, úplné rodiny, láska Derny, Rose a celé její rodiny k Amerigovi !? oproti jihu, kde si o tomhle všem můžou nechat leda tak zdát a hlavně ta vylíčená láska matky Antoniety.... to mi přijde trochu přehnané. Za ten konec po skoro 50 letech přidávám * I tak doporučuji