Vládkyňa vetra

Tentokrát se s příběhem přeneseme do léta... Během prázdnin je mladý Tobias Whim poslán svými rodiči pryč, do jiné země, protože u nich doma zuří válka. Také Tobias prožil traumatizující zážitky a jeho rodinu trápí hlad. Říká se ovšem, že lidé na venkově stále mají co jíst. Spolu s mnoha dalšími dětmi je tedy Tobias poslán pryč, aby se zotavil. Loučení je pro něj neuvěřitelně těžké, nechce totiž opustit své rodiče. Na konečné stanici vlaku se všichni nalodí a doplují až na osamělý ostrov. Peter, jemuž patří ona loď, jim vypráví o Vládkyni větru, zodpovídající za vichry a bouře na moři. A když Tobiase po přistání nikdo nevyzvedne, Peter ho zavede do kamenné chatrče na útesu, kde bydlí osamělá rybářka Lothe. Ta je opravdu drsná a nepříjemná. Ale nakonec s velkou nechutí souhlasí, že Tobiase vezme k sobě na jednu noc... Autorka nepopisuje radostné letní dny, jak by se možná mohlo zdát. Právě naopak - namísto toho vypráví příběhy lidí s minulostí, a tak se Tobias spolu s námi, čtenáři, dozvídá, jak se Lothe stala tou osobou, kterou je dnes. A také, co život na útesech obnáší. No a kromě toho budou odhalena tajemství, tížící nejen Lothe nebo Petera... Kniha je opět i navzdory těžšímu tématu krásná a citlivě napsaná. Nemám tedy už vůbec co dodat, jen na závěr podotknu, že se budu časem těšit i na poslední knihu z této tetralogie.

Opět nádhera. Po strážkyni slnka a sněhové sestřičce ani tento příběh nezklamal. Četla jsem ji se synem, kterého příběh Tobiase postiženého válkou velmi zasáhl. Do příběhu jsme se zcela ponořili. Hodně jsme mluvili o tom, co je pro nás důležité, jak moc je důležitá rodina. Děkuji autorce. Mám v oblibě i její sérii pro dospělé, a její knihy pro děti mají pro mě stejný přínos.