Vítězové ušatého poháru

Kniha se četla poměrně kostrbatě. Na jednotlivý ročník bylo za mě vymezeno poměrně málo textu, takže se více jednalo o statistické údaje, kdo dal branku a soupis výsledků, než o čtení, což je rozhodně škoda. Ty ročníky a rozhodující zápasy rozhodně mohli být zpracovány důkladněji a lépe. Co naopak chválím byli naopak medailonky hráčů, které byli podrobné a byl to soupis celé kariéry hráče, ale nejen čísla. Mohli jsme se dočíst i něco o hráči samotném, nějaké zajímavosti. Kromě největších hvězd autor popisuje i tzv. dělníky hřiště, tedy ty co přihrávali, nebo byli v pozadí hvězd. To je velké plus!

Byly, podobné knihy, napsány a vydány už dříve, ale tato je především opravdu zdařilá a hlavně je dovedena až do současnosti, až do právě probíhajícího ročníku 2024/2025. Zopakoval jsem si zde pěkně celou historii, kterou jsem mohl sám od počátku sledovat: když pohár začínal 1. ročníkem, byl jsem ve věku mladších žáků. Nyní se hraje 69. ročník … Nikdy, v té blbé komunistické době, jsem nefandil sportovcům z „tábora míru a socialismu“, vedeného velkým SSSR, tedy ani našim československým sportovcům. Hnusily se mi, po každém bezvýznamném vítězství v jakémkoliv sportu, ty slabomyslné řeči o „dalším důkazu převahy idejí komunismu nad kapitalismem“. A k tomu ty lži o socialistických „amatérech“ a kapitalistických profesionálech (profesionál byla skoro nadávka) - viz články v tisku po vítězství maďarských „amatérů“ nad profesionály z Anglie po mezistátním fotbalovém utkání na podzim roku 1953. Doba Pláničky, Puče či Ženíška byla dávno pryč, takže moje fotbalové hvězdy byli od počátku di Stefano, Kopa(szewski), Gento, maďarští emigranti Puskás, Koscis a Czibor, později Suaréz nebo Eusebio... O prvních ročnících předchůdce „ušatého poháru“, Poháru mistrů, se tu v Československu tehdy moc nepsalo. Šlo o sport, ve kterém sovětští sportovci, jinak nutně vždy nejlepší na světě, nijak nevynikali, navíc dokonce vítězil klub z „fašistického“ Francova Španělska (vedle krvavého psa Tita byl generalissimus Franco v té době cíl snad největšího štvaní komunistů), československý mistr se prvního ročníku (zřejmě z rozhodnutí ÚV KSČ) ani neúčastnil. V televizi jsem viděl hrát Real Madrid až někdy na počátku šedesátých let … Jaké potíže měl se zjišťováním statistických dat k prvním ročníkům se zmiňuje i autor (str.16) – je to 70 let a už se dají těžko někde dohledat a navíc jsou rozporná. Tím více je třeba ocenit práci, kterou si autor dal se sestavením knihy. Začíná stručným popisem toho, co předcházelo, jak byl pohár založen (i s popisem, jak se systém soutěže s lety měnil). Pak následuje popis jednotlivých ročníků: většinou 3 strany (jen u posledních ročníků stran více), u každého ročníku stručně o vyřazovacích kolech, pak více o finálovém zápase včetně přehledné tabulky k finále se sestavami finalistů, střelci gólů, počtem diváků atd., jedna, někdy 2 fotografie z celého ročníku. A na 4. straně ke každému ročníku profil hráče, kterého autor považuje za největší postavu (zde by se samozřejmě mohlo o výběru diskutovat) včetně hráčovy podobenky. Velice přehledné uspořádání, na konci knihy ještě doplněné statistikami celé soutěže a rekordy, které byly v celé historii dosaženy ve vstřelených gólech, počtu odehraných zápasů, počtu vítězství atd. Připomínku bych měl k popisu pod fotografiemi: ne vždy je v popisu popsáno, kdo je na fotografii zachycen (ne každý pozná dnes třeba i někdejší hvězdu …). A také k textu medailonu fotbalisty Haalanda v závěru knihy – ne jen proto, že nepatří rozhodně mezi mé oblíbence a ani ho nepovažuji za takový zázrak. Na tomto textu je ale vidět i vývoj informování o fotbale a fotbalistech za těch 70 let. První „hvězdy“ z padesátých a šedesátých let jsou popsány celkem střízlivě (autor, který tu dobu ještě nezažil, tu čerpá ze střízlivého dobového tisku), tehdy věru nikdo nepsal třeba o di Stefanovi nebo Eusebiovi, jakou mají nevinnou tvářičku, jaký módní účes a jací jsou „zabijáci“ – viz Haalandův medailon. Kolem současné „hvězdy“ Haalanda (ale i dalších) je dnes ovšem nabubřelá mediální bublina často hloupých komentářů bulvárního sportovního tisku a autor to bohužel přebírá. Pro mne tedy ½ hvězdičky dolů. Celkově ale velice dobrá a zajímavá kniha, lze jen doporučit.