Vina otců

Mám moc ráda Rebecku Martinssonovou, trochu nestandardní švédskou prokurátorku. Úspěšnou ženu, která se po letech skvělé kariéry ve Stockholmu, vrací na sever do rodné Kiruny... Åsa Larssonová nás nechala docela dlouho čekat na završení série i Rebečina příběhu. Přesto jsem nemusela moc lovit v paměti, o čemže to celé předtím bylo, a do posledního dílu jsem vklouzla jako do známých vod... Åsa je skvělá v tom, jak dokáže čtenáře vtáhnout do životů svých postav. Jak umí vykreslit jejich charaktery i pohnutky jejich činů, jak dokáže prolnout trable hlavní hrdinky a její život s tím, co se odehrává okolo ní...Ve Vině otců vše, co bylo v předchozích dílech započato a naznačeno, Åsa poctivě dotáhla, vysvětlila a uzavřela. Včetně tajemství mrtvoly v mrazáku... Mně se moc líbila celá série a je mi trochu líto, že se autorka aktuálně věnuje hlavně tvorbě pro děti a že se další její detektivky asi hned tak nedočkáme... U mne opět plný počet a doporučuji.

Solidní zakončení celé série s Rebeckou. Ta, krom vyšetřování, má opět svá trápení, ale tentokrát se mi text zdál přece jen lehčí, míň náročnější. Celá zápletka mě bavila, prostředí boxu bylo zajímavé oživení. Kdo ze čtenářů nezná, tomu ráda doporučuji všechny detektivky této výborné řady.

Skvělé, hutné, pozvolně plynoucí, přesto napínavé.