Vina

Zajímavé a velice přínosné pasáže se prolínají s pasážemi ne tak záživnými a nepříliš říkajícími. Některé metafory se zbytečně opakují. Autor se v různých přirovnáních dost vyžíval. Některé závěry mi přišli vycucané z prstu. Argumentace mi občas přišli jako když pejsek a kočička pekli dort. Tu si dopomůžu matematikou, támhle fyzikou. Autor je jistě sečtělý a chytrý. Za nejzásadnější považuji myšlenku, že existuje dobrá vina, a že nehledě na to, co děláme, celý život vinu prožíváme. Dále je zajímavý model duše já (ego, vědomí) a Já (vědomí +nevědomí či stín). A zajímavé, že v první polovině života věříme, že já (ego) obsahuje celou osobnost, a že se podvolujeme společnosti a rodičům a neodvažujeme se hledět do stínu Krize středního věku je pak jakýmsi bodem, kdy se ucho pomyslného džbánu utrhne. Je to bod zlomu, kdy nelze předstírat že nevědomí neexistuje. Přínosná mi přijde i druhá část knihy, kde je popsáno, jak lze vině čelit. V první (obsáhlejší) části je vysvětleno, že vině musíme čelit, abychom se stali úplnými. Pro úplnost je nutné nořit se do nevědomí jako lovci perel vynášet do vědomí poklady v něm ukryté. Vina je překážka (změna tlaku), které musíme čelit.

K téhle knize jsem se už několikrát vrátila. Pro mě osobně nesmírně inspirativní. Kdo chce skutečně pracovat sám na sobě by tuto knihu neměl vynechat. Jistá průprava psychologií je ke čtení výhodou. Skvělé jsou jako vždy kazuistiky.