Vím si rady s nadáním

- Jsem členem Mensy, plno lidí kolem mě je členem Mensy, aktivně se o IQ, nadání zajímám. Takže tuto knihu jsem si musel pořídit. Je psaná pro děti, částečně dětmi samotnými, protože jsou citováni děti, od 7 do 11 let. Věk dětí kolem mě. Kniha mě osobně sice nic moc nového nepřinesla, nicméně co je důležitější, žádná věta v ní mě významně nepohoršila. Je to psáno vhodným stylem pro děti, ale mnohý dospělý by si ji měl přečíst. Je psána uvolněně. Autorka propojuje výzkumy z praxí, vlastní průzkumy mezi dětmi, jejich reakce, řešení i neřešení. Kniha je strukturovaná, v každé kapitole srdce systematika zaplesá. Správně popisuje mnohé mýty jak o nadaných, tak "nenadaných". Např. nadání neznamená, že dítě umí všechno, má samé jedničky. A stejně tak správně komentuje rozšířené mýty o Romech, tělesně postižených, dědičném nadání. Doporučuji. - Co bylo pro mě zajímavé, je na straně 37 a taky ať máte ukázku stylu: "A navíc, jako by to nestačilo, tvoje mozkové polokoule (pravá a levá hemisféra) jsou nejspíš nejlepší kámošky a komunikují spolu daleko lépe než běžné hemisféry. Z toho důvodu mívá mnoho mimořádných nadaných dětí aspoň do určité míry nevyhraněnou lateralitu (ambidextrií)." Všimněte si krásnou práci s přesným pojmy a přitom použity i pojmy poněkud srozumitelnější. (Poté následuje rámeček s vysvětlením co znamená ambidextrie.)