Vílu Větrnku je pro mě těžké hodnotit. Získaly si mě něžné ilustrace, krásný nápad na příběh a nejvíc dojemný vztah otce Větroplacha a jeho dcerky Větrnky... Ale text nebyl úplně to pravé ořechové, hlavně proto, že leckdy byl až podprůměrný. Marně ovšem v paměti pátrám po tom, v jaké jiné dětské knížce je kladen takový důraz na vztah otce s dcerou, že to tvoří samotnou kostru příběhu. A protože tohle je něco, co ve svém životě bytostně postrádám, byla jsem asi nakonec v hodnocení laskavější.