Vidina

Kniha mi padla do oka celkem náhodou v knihovně. A jsem docela ráda, že jsem jí dala šanci. Zajímavý příběh, ve kterém cítím výrazný vliv Lovecrafta. Trochu mi vadilo časté opakování vět typu "nevím, zda to dobře popisuju". To bych úplně vypustila. Prostě to popisuju a neokecávám, vysvětlování narušuje tempo, neposouvá děj, tudíž je spíš kontraproduktivní. Postavy mě ale mile překvapily. Na to, že jde o prvotinu, tak byly z mého pohledu dost plastické, což nebývá u začínajících autorů zvykem. Osobně bych přivítala více dialogů, které podporují čtivost, ale i tempo. Takhle mi text místy přišel trochu utahaný, a to i v momentech, kdy se něco dělo. Vnitřní monolog, myšlenkové pochody hlavního hrdiny se mi zdály velmi povědomé - byť nerada, ale musím použít "na jedno brdo", což ubíralo knize nejen na čtivosti, ale i na atraktivitě jako takové. Autor totiž umí psát, o tom se snad nelze ani přít. I ústřední motiv a způsob, jakým ho pojal byl vážně dobrý. Ale ani tak nemohu hodnotit lépe a pominout tyto nedostatky. Nicméně! Na prvotinu a ještě v žánru, který je dnes dost vybraný, tudíž vzít a zpracovat nějaké téma originálně, není lehké, musím uznat, že to bylo velmi dobré. Těším se na další setkání a věřím, že se Seifert ještě vypíše, zbaví drobných nešvarů a nakonec víc než mile překvapí.

Vidina – slibný základ, který zatím zůstává spíš… vidinou Knihu mi zaslal autor Vidina je autorova prvotina – a to je na ní vidět prakticky od první kapitoly. Ne nutně špatně, ale znatelně. Je tu nápad, chuť vyprávět a snaha vystavět vlastní svět, jenže zatím to celé působí spíš jako rozpracovaný koncept než plně dotažený román. Příběh se točí kolem Edgara, muže zlomeného ztrátou milované ženy, která se mu začíná zjevovat v odrazech, snech a podivných situacích. Postupně se rozkrývá stará kletba, paranormální rovina světa a tajemství, která mají kořeny hluboko v minulosti. Nejde ale o horor v pravém slova smyslu – spíš o fantasy duchařinu s lehkým nádechem mysteriózna. Atmosféra místy funguje. Autor má cit pro obraznost a některé motivy – zrcadla, znamení, paralelní realita – mají potenciál být opravdu zajímavé. Problém je, že se s nimi často nepracuje do hloubky. Děj se rozbíhá pomalu, místy je zdlouhavý a působí „nijace“ – jako by se pořád čekalo, až přijde ten správný moment, který ale nepřijde tak silně, jak by mohl. Další věc, která trochu brzdí čtenářský zážitek, je reakce postav na paranormální jevy. To, co by mělo šokovat nebo znepokojovat, je často přijímáno téměř samozřejmě. Čtenář tak má místy pocit, že svět bere nadpřirozeno vážněji než samotné postavy, což ubírá na napětí. Na druhou stranu – je fér říct, že základ tu je. Nápad není špatný, svět má kam růst a autor evidentně chuť psát má. Jen to zatím chtělo víc redakční péče, svižnější tempo a hlavně jasnější rozhodnutí, čím chce Vidina vlastně být. Vidina tak pro mě není horor, ani kniha, ke které bych se chtěl vracet. Je to spíš opatrný první krok, který naznačuje směr, ale ještě po něm nejde jistě. Pokud autor u psaní zůstane a na další knize zapracuje, klidně se může stát, že příště už to bude úplně jiná liga. Hodnocení: Nenadchne, neurazí. Prvotina se vším všudy – s potenciálem do budoucna, ale zatím spíš jako náčrt než hotový obraz. Upřímně tomu dám v budoucnost šanci a jsem zvědav, kam se autor posune #kniznispoluprace #vidina #kniznirecenze #kniznitip #svetknih