Vichřice

Vichřice byla moc příjemné překvapení. Čekal jsem dost, ale dostal ještě víc. Dokonce mě to bavilo víc, než původní Hardware, se kterým toho vskutku moc společného Vichřice nemá. Moc se mi líbila témata spojená s identitou, klonováním a odpovědností klonu za činy zesnulého originálu. Opravdu plno morálních dilemat zabalených do velmi líbivého cyberpunkového vesmíru. Oproti jiným dílům tohoto subžánru je potřeba ocenit přehlednost a přístupnost pro běžného čtenáře. Také velmi oceňuji, že se povedlo autorovi namíchat ideální poměr akce, špionáže, záhad a dalších témat. Nenašel se snad jediný okamžik, kdy bych se nudil. Posledním, co zmíním jako pozitivum je počet nečekaných zvratů, které dávají smysl a nejsou vycucané z prstu. Upřímně moc nevím, co by se tady mělo vytknout. Možná by si některé vedlejší postavy zasloužily více péče a celkově bych asi ocenil, kdyby kniha byla o něco delší, protože jsem prostě chtěl vědět víc. Dávám 5* knize, u které jsem očekával, že mě bude bavit, ale nakonec byla ještě o úroveň dál. Jde o cyberpunk, který má skvělý a srozumitelný příběh a nesnaží se za každou cenu tlačit jen atmosféričnost, což je z mé zkušenosti s tímto subžánrem výjimka, která se mi velmi líbí. To, že kniha obsahuje navíc i povídku Poslední cíl je také super bonus.

Špionážní neo-noirový triller odehrávájící se v cyberpunkovém prostředí, taková je Vichřice. Příběh Bety (klona) který byl oživen, když jeho Alfa zemřel, ale chybí mu patnáct let vzpomínek. A tak se rozhodně zjistit, co se v té době stalo a kdo zabil jeho Alfu. Vichřice svým dějem připomíná Altered Carbon (který pravděpodobně inspirovala) a svou atmosférou Blade Runnera. Jde o čtivou a místy i docela akční knihu, kterou bych rozhodně neoznačil za jednohubku. A co se týče návaznosti z Hardwarem, tak vzhledem k tomu, že se odehrává o sto let později, autor ji napsal dříve a pro potřeby druhého dílu jen lehce poupravil některé detaily tak vězte, že se dá číst zcela samostatně ;-) A bonusová povídka? Tak ta je tou příslovečnou třešničkou na dortu :-) @JSmerda: Vichřici začal autor psát v roce 1981 a vyšla v roce 1987, ačkoliv ji autor dokončil před vydáním Hardware (1986) a pouze ji lehce poupravil pro potřeby "druhého dílu" (viz úvod do Vichřice). Molekulární kriminalistické metody (forenzní genetika) vznikla 10.9. 1984, takže v době vzniku knihy autor ani nemohl tušit, že něco podobného vůbec existuje. Metoda rozlišení osob na základě analýzy DNA byla publikována v roce 1985 v prestižním vědeckém časopise Nature pod názvem Hypervariable minisatelite regions in human DNA (Hypervariabilní minisatelitní oblasti v lidském genomu).