Viadukt

Viadukt Anny Vovsové je důkazem, Tato novela možná působí nenápadně, ale pod její útlou slupkou se skrývá promyšleně vystavěné a hluboce lidské vyprávění, které čtenáře nutí zastavit se a přemýšlet. Hlavní hrdinkou je fotografka Hana, žena na životní křižovatce. Po letech manželových nevěr, nenaplněných vztahů a pocitu, že už ve svém životě i tvorbě zachytila vše podstatné, dospěje k rozhodnutí odejít. Její plán však naruší nečekaná událost , která ji její rozhodnutí přiměje velmi rychle přehodnotit. Autorka propojuje několik dějových linií, které se kolem Hany soustředí a postupně vytvářejí obraz osamělosti, ztracených iluzí i hledání smyslu. Výraznou roli zde hraje Hanin manžel David, umělec a pedagog, který nedokáže odolat novým láskám a opakovaně balancuje mezi potřebou svobody a jistoty. Právě na jeho postavě Vovsová otevírá otázku, kde končí osobní svoboda a začíná sobectví – téma, které v knize rezonuje velmi silně. Velkou předností románu je jazyk. Anna Vovsová píše kultivovaně, obrazně a citlivě. Její styl je bohatý na detaily, vzpomínky i drobné postřehy, které vytvářejí silnou atmosféru. Minulost se přirozeně prolíná se současností a díky scénáristické zkušenosti autorky působí mnohé pasáže téměř filmově. Čtenář není veden za ruku, ale dostává prostor domýšlet si osudy postav i význam jednotlivých scén. Vedle partnerských vztahů a mezigeneračních konfliktů otevírá Viadukt také témata exilu, uprchlické krize, předsudků vůči cizincům či komplikovaných vztahů mezi rodiči a dětmi. Všechny motivy jsou však zpracovány nenásilně a přirozeně, bez moralizování. Autorka spíše klade otázky, než aby nabízela jednoznačné odpovědi. Viadukt zde není jen stavbou z názvu knihy, ale symbolem možnosti odejít, zmizet – a možná také najít cestu zpět k životu. Citlivá, jazykově vytříbená novela o ztrátě, hledání naděje a o tom, že i v okamžicích největší bezmoci může přijít důvod pokračovat dál.

Fotografka Hana. Rozhodla se, že už nechce žít. Manžel jí je nevěrný. Se sestrou nemá dobré vztahy. Všechno už vyfotografovala. Její plány však překazí nečekaná tragická událost. Tato útlá novela je rozhodně překvapením. Na 160 stranách tu dostanete tolik vážných témat. A ač by se mohlo zdát, že na tak málo stranách to přeci nejde všechno dobře rozebrat, tak ne. Jde to. Je to napsáno tak, že vás příběh donutí zamyslet se nad sebou, nad životem, nad světem. Musím se přiznat, že jsem se místy trošku ztrácela a více mě bavila až druhá polovina knihy, ale i tak mě to bavilo číst a dostala jsem příběh plný emocí, který od knih očekávám. Zvláštní, zajímavé, jiné, silné – to jsou slova, která mě po dočtení napadla. Jaká budou to vaše?