Vezmu tě a odvedu tě pryč

Život je jako bonboniéra... občas taková ta bonboniéra se značně prošlou záruční lhůtou... tudíž nikdy nevíš, z čeho se poděláš... já vlastně vůbec netušila, kam mě záložka odvede... a byla to celkem slušná itálie... konečně zase jednou poctivé vyprávění o více lidských proměnných, kdy každý jeden příběh měl v tomhle osudovém dominu svou roli... smůlou pokydané události a komentáře... mozaika všedně nevšedních dnů na jednom malém městě a zároveň drtivá esence rčení- být ve špatný čas na špatném místě. Neklid by se dal krájet... uháněla jsem ke konci rychlostí Pietrova kola... až jsem bez dechu zůstala stát a málem se v těch všech emocích utopila.

Vezmu Tě.Budeš se číst sama. Odvedu Tě pryč.Odejdeme spolu. Vezmu si Tě.Společně si užijeme. Šmakulozní špagetová literatura a navíc v tomto znění a vydání. Může připadat depresivně.Na druhou stranu autor vyvažuje story jakousi skrytou ironií.Možná kousavou,ale (tak to chodí).Znáte ne :-) Vyvážené vztahové linky.Pospojované (jako když si sednete na lízátko a ono nepustí) příběhové osudy.Vracenky do minulosti.Zásadní odbočky vedlejších i hlavních postav ve zdařilém a hlavně čtivém podání. Bude vám hořce i sladce.Budete je chápat,zároven i nenávidět,ale celkově si zamilujete Ammanitiho porúznu poskládanou kolekci trojúhelníčků a navíc vkusně pikantně vyváženou pizzu. Při takových knížkách si vždycky uvědumuju. A to,proč vlastně čtu ? Je v tom radost a zážitek.Poučení i zamyšlení.Neskonalá podstata jednoduchosti. Vcítění a to doslovné do toho kousku několika papírových stránek.Nadýchaných a poutavě zabalených.Esence vyprávění.Jednou si nahoře a někdy zase dole. Jen si tak číst.Je to prosté. Jsme jen odraz měsíce na vodní hladině. Vezmu Tě a odvedu Tě pryč