Vězení spánku

Pokračování příběhu Zaxe, který nedobrovolně ve spánku cestuje mezi světy, je vyprávěno z pohledu Zaxe, harmonizátora vztahů, a Any, umělkyně, jež s ním kdysi cestovala a jejich cesty se rozešly po jednom "neusnutí" Any. Není to jen o cizích rozmanitých světech, ale o nebezpečí Kultu červa, jeho přívržencích i odpůrcích. Objevují se zde postavy, které už známe z první knihy, ale také postavy nové. Musím říct, že se mi líbila Zaveta od Zlomeného kola, typ ženy bojovnice, jejíž strategie je fakt přímočará (kyj), ale jež dokáže pochopit Zaxovo úsilí o likvidaci kultu, a zároveň nechuť k zabíjení a zbytečným a mnohdy nevinným obětem. Pokud jste četli první díl, neměli byste si nechat ujít ani tento.

První díl pro mě byl jednoznačně srdcovka na plný počet bodů a na pokračování jsem se těšil hodně moc. Ale i když se mi taky líbilo, na plný počet bodů už to nevidím. To, co se mi na první knížce líbilo nejvíc, totiž všechny ty nápadité cizí světy a to, že člověk nikdy nevěděl, v jaké další exotické realitě se ocitne o pár stránek později, je tady oproti jedničce docela surově upozaděno a vše se mění v pouhý akční boj proti zlobohovi a jeho sektě, což už mi samo o sobě nepřijde až tak zajímavé. Další věc, co u mě knížku shazuje, je nadužívané střídání vypravěčů, tedy konkrétně Zaxe a Any. Nebaví mě opouštět dějovou linku, sotva se do ní jen trochu začtu, a ladit se každých pár stránek na jinou - Anino vyprávění přitom příběhu nic moc nedává a klidně by se dalo zvládnout v krátké retrospekci na jednu kapitolu. I přes to považuju knížku za nadprůměrnou a plnou zajímavých nápadů, jednička se mi ale zkrátka líbila až moc a dvojka jí úplně nedostála...