Vězení spánku

Pokračování příběhu Zaxe, který nedobrovolně ve spánku cestuje mezi světy, je vyprávěno z pohledu Zaxe, harmonizátora vztahů, a Any, umělkyně, jež s ním kdysi cestovala a jejich cesty se rozešly po jednom "neusnutí" Any. Není to jen o cizích rozmanitých světech, ale o nebezpečí Kultu červa, jeho přívržencích i odpůrcích. Objevují se zde postavy, které už známe z první knihy, ale také postavy nové. Musím říct, že se mi líbila Zaveta od Zlomeného kola, typ ženy bojovnice, jejíž strategie je fakt přímočará (kyj), ale jež dokáže pochopit Zaxovo úsilí o likvidaci kultu, a zároveň nechuť k zabíjení a zbytečným a mnohdy nevinným obětem. Pokud jste četli první díl, neměli byste si nechat ujít ani tento.

Dveře spánku mě nadchly. Milovala jsem milou a přizpůsobivou Minnu a dobrotivého Zaxe a také autorovu neskutečnou fantazii. I proto byla má očekávání, co se týče následujícího dílu, veliká. Ve druhém díle se setkáváme se spoustou postav velice sympatických (Zaveta od Zlomeného kola je prototypem nezlomné, ale v jádru velmi hodné a sympatické drsňačky), tak i těch, z nichž se mi ježila hrst, srst i prst (Tryptofila), jenže výsledek je příběh nadbytečně vysvětlující, který ztrácí kouzlo té snové imaginace, kterou jsem si zamilovala u prvního dílu. Na můj vkus málo Mínny... Ale i přesto, bylo to úžasné dobrodružství!