Vévoda

„Ten zvláštní, ojedinělý jazyk vás dostane, je jako les, který se kolem vás rozrůstá, aniž byste si toho všimli“ Paolo Cognetti Napínavý příběh s úžasnou, téměř gotickou atmosférou na mě působil jako by se odehrával v jiném století, trochu mi připomínal atmosféru i jazyk sester Brönteových či Jane Austenové. Ač jsem si po dvou kapitolách říkala, že je to divné, pomalé a pořád dokola, pár dalších stránek naprosto změnilo můj pohled na tuto knihu. Ano naprosto mě uchvátila, pohltila a neskutečně bavila. Už dlouho jsem si tak neužívala každé slovo, větu, souvětí… Krása jazyka konečně a po dlouhé době rozezněla mou romantickou duši. Dva muži, vévoda – hrabě z rodu Cimamontů a statkář Mario Fastreda se nenávidí na život a na smrt a při tom spolu nemají zdánlivě nic společného. Dávné rodinné tajemství, posedlost mocí, přírodní živly, horská vesnice v severní Itálii a starobylý zámek s příliš mnoha místnostmi, zahradou, svými stíny a minulostí. A samozřejmě žena/ženy, rozum versus cit. Kniha, jež mi byla doporučena a já ji stejně doporučuji dál.

taková...zvláštní..poetický úvod s vránami. Pak les, spor Vévody a Maria Fastredy, dovídáme se, kdo je kdo... a začíná hra kdo z koho...pomalu plynoucí, místy až možná nudné. Ale tak nějak lezoucí pod kůži. Parádní atmosféra italské obce na úbočí Hory..malá obec, vylidněná, ale má zámek. a "vévodu". A pak je tady představitel "prostého lidu" Mario Fastreda, který si snaží vesničany obtočit kolem prstu, a příchod potomka Cimamontů mu krutě nadzvedne mandle. To by bylo, aby tady zas byla nějaká šlechta !!! co na to vévoda ? paralelně s Vévodou odkrýváme díky Chronice Cimamonti dějiny jejich rodu a temná tajemství. DO toho příroda, její živly, vesničani a jejich osudy, vše provázáno se vším. A jak s tím souvisí vrána leucistní s bílými křídly ? Náladovka. Občas jsem s Vévodou byla přímo tam..ve Vallorganě...na zámku..v trávě...na Hoře... Román má přívlastek gotický. Když nic, tak kvůli bouři, vášním, vránám, rodinným tajemstvím, Mariovi Fastredovi...ano. Gotika. Nuda ? vůbec. Těšila jsem se každý den na chvilku čtení...nutno chytnout autorovu vlnu a myslím, že ne každému se to podaří a pak se s knížkou úplně mine a nezačte, což dokážu pochopit...