Vespod

Prvotina Béatrice Kahnové: Co se skrývá pod povrchem, vždycky nakonec vyplave na světlo. Eli, čtrnáctiletá dívka, se skrývá pod stolem a poslouchá. Dnes pohřbili její jedinou přítelkyni Thérèse. Ačkoli nikdo z přítomných nechápe, co se skutečně stalo, Eli ví své. Deník, který jí Thérèse zanechala, ukrývá tajemství, jež bylo příliš dlouho skryté. Béatrice Kahnová splétá příběh tří dívek - Élisabeth, Thérèse a Henriette - jejichž životy se dotýkají napříč generacemi. Slova, která byla dávno zapomenuta, otevírají staré rány a odhalují spojitosti, které měly navždy zmizet. Román o vině, dědictví a pravdě, která se vždycky dere na povrch, bez ohledu na to, jak hluboko byla pohřbena.

Takový svérázný svěží francouzský počin. Ono tu Francii musíš u popisu zmínit, tomu se nejde vyhnout. Je to jedna z postav. Já se musela na knihu, ač úzkou, celou dobu pekelně soustředit. Těká mezi postavami, místy, žije vlastním životem. Nedá ti prostor hlavní aktéry systematicky poznat ani ti nevychází vstříc s množstvím jmen. Spíš naopak. Já mám rada, když nečtu furt to samé a něco mě překvapí. A tady se to stalo. A pak střih. Najednou se ucelenost deníku mísí s chaosem v kavárně a cele je to zatraceně chic a sexy. Celý ten text je otevřený a upřímný a zároveň mnohoznačný a za mě neuchopitelný. Jakýkoliv narušený vztah matka/dcera v knize je pro mě automaticky na další hvězdu. A v tomto případě, ač na malém místě, byl sakra věrohodný, bolavý…sakryš to bylo dobré. Ta knížka je jako pohlazení po tváři, nebodla mě do srdce, nevypálila mi do hlavy hlubší stopu, ale byla moc milá.