Vespertina Temná kněžka

Někdy lituji malého rozpětí hvězd. Takže dávám pět a myslím na minimálně desítku. A proč to ? Výrazný styl psaní - bez zbytečností. A úžasná slovní zásoba. Bez romantické linky, ale nezoufejte, ani si na ni nevzpomenete. Propracované charakteristiky, sarkastické dohadování s přízraky, napínavé, zamotané a vše tak akorát. Svět vytvořený s přehledem dávných mistrů. Lituji, že Tolkien už nečte. No a nebo čte, co my víme? A věřím, že by se mu líbilo, co vidí, co si díky slovům autorky můžeme představit. Ve fantastickém světě jsem našla ukryté nejedno poselství. Také jsem musela stále myslet na svět fantazie a do jaké míry ho pouštět do našich reálných životů. Knížka je kouzelná. Kouzlit nebudu. Ale teď právě kolem mne krouží krkavec, přízrak, i Artemisia, a přinášejí poselství potvrzující to, co vím. Přátelství vzniklá sebepodivněji obohacují život náš, i lidí kolem nás. A už čtěte, už mlčím.

Mladička novicka Artemisie za pomoci jednoho ze sedmi poslů smrti, přízraku Rathanaela Zatracovaného se jako bájná bojovnice vespertina snaží odhalit prastaré zlo, které se probudilo ze stoletého spánku a ohrožuje všechno živé. Jedná se údajně o první díl vzrušující fantasy série a pro mě byla tato bezmyšlenkovitě vypůjčená kniha obrovské překvapení. Margaret Rogersonová má úžasný dar okamžitě vás vtáhnout do děje a zahrnout tolika nápady, až vám bude přecházet zrak. Místy je to malinko naivní, někde až moc „holčičí“, ale co na tom, když se to tak parádně čte. Pompéznost bitev je ohromující, struktura světa, který Rogersonová vymyslela, je impozantní, všechno, co se tady děje, má spád a švih a ubíhá to tak rychle, že než se znovu nadechnete, už jste před branami finále. To si ostatně nijak nezadá se zbytkem: je inteligentní, skromné a přitom mnoho slibuje do budoucna. Na obálce se mluví o „atmosférické“ fantasy a myslím si, že lepší klasifikaci by nikdo asi nevymyslel. Temná kněžka je navzdory svému názvu průzračně čisté, lehké, napínavé čtení, které mě nadchlo nad očekávání.

Moc se mi to líbilo! Od autorky jsem nejdříve četla Kouzla rodu Thornů - na základě toho jsem sáhla po Vespertině. Kouzla byla fajn, ale Vespertina se mi líbila více. Možná to bylo i tím, že chyběla běžná romantická linka. Místo toho sledujeme neotřelé sbližování s přízrakem, které mne bavilo a předpokládám, že se bude vyvíjet i v dalších dílech (budeme-li mít to štěstí, že vzniknou a vyjdou u nás).