Vesnický román

Já mám v životě takové štěstí! Téměř náhodou se mi dostal do ruky Vesnický román, který jsem znal jen jako položku maturitních otázek. Sebral jsem odvahu a přečetl jsem ho. (Však mám s literaturou 19. století již bohaté zkušenosti - Jirásek, Klostermann, Zeyer, Neruda....) Bál jsem se, že to bude jednostrunné, drobně uvzdychané obrozenecké češství, ale zůstal jsem jak přimrazen. Přečetl jsem to jedním dechem. Byl jsem zpozdilý a nedouk, když jsem se k tomu dostal až nyní, ve zralém věku. A nebo - jak říkám, mám štěstí, že jsem se k tomu dostal až teď, protože si to mohu vychutnat. Je to skvělá kniha, je to skvost české literatury. Do České knižnice patří právem, je-li na záložce napsáno "první český román", pak to je román, který má hned světovou úroveň. Nechci spoilerovat, proto jen konstatuji, že Světlá krásným jazykem (nikoliv zastaralým, dokonce bych řekl moderním i na dnešní dobu) přibližuje poměry v obci v Podještědí a to neustále překvapivými dějovými zvraty, které mi braly dech. Příbeh je vystavěn velmi dramaticky, klade otázky viny, trestu, oběti, vnitřního i vnějšího osvobození, ale také společenské morálky svázané starými dogmaty (a nebo i jen katolickými), ukazuje, jak je život v té vsi prodchnut i strachem a úctou k tajemnu, k pověrám a různým zaklínadlům. Je pravda, že postavy by se mohly jevit trochu tezovitě, ale díky oněm zvratům, při nichž "vidíme" přímo do jejich duší, se Světlé podle mě podařilo čtenáře vtáhnout do jejich světa a prožívat jejich dilemata plnými hrstmi. A konečné rozuzlení je naprosto nečekané. V tomto kritickém vydání je ještě značná část Komentářů, které zasazují celý román do proudu vývoje českého románu, je to velmi podrobný text, ze kterého vyplývá, že přijetí v době vydání nebylo úplně jednoznačné. Ale to, že po 163 letech na mne zapůsobil Karoliny Světlé jako blesk z čistého nebe, ohromil a mne a omráčil, to je pro mne osobně signálem, že jde o nadčasové dílo. A pokud je to "první český román", pak zakládá tradici českého románu na nejvyšší možné úrovni. Na tu se pak dostane například jarmila Glazarová svým Adventem o 70 let později. Uf.

Ke Karolíně Světlé jsem dlouho měla vztah, který má mnoho lidí ke knihám zařazeným do školního "kánonu", totiž že je to něco zastaralého, pro dnešní dobu nepotřebného. Vesnický román jsem si nakonec vybrala proto, že jsme se loni vydali právě ze Světlé na Ještěd, a také kvůli čtenářské výzvě. Ačkoliv příběh je po většinu času téměř jak z červené knihovny a rozhodování a jednání postav je pro moderního člověka někdy nepochopitelné, zůstalo ve mně po přečtení mnoho otázek, pro které si myslím, že stojí za to Vesnický román číst i dnes. Druhým velkým překvapením pro mě byl jazyk, který ač archaický, působil tak, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ve vydání z roku 2019 od nakladatelství Host je navíc bonus v podobě komentáře, který Vesnický román zasazuje do celkového kontextu tvorby K.S.