Vesmír ve sprše

Hořkosladké je to správné slovo. Povídky o životě. O jeho úskalích. O tom, jak se s čím kdo vyrovnává. S konci otevřenými i uzavřenými. Normálně povídkové knížky nečtu, ale tahle je skvělá. Možná přeháním, ale rozhodně na mě udělala dojem stejně jako Čapokovy Povídky z jedné/ druhé kapsy. Občas jsem se v někom trochu viděla a nikdy není na škodu si uvědomit, že v tom člověk není sám. Že i další se potýkají se... životem. Všem ženským moc doporučuji. Teda klidně i chlapům, i když myslím, že ženy si to užijí víc.

Tato kniha je o životě žen. O tom, co prožívají. Proč se rozhodnou tak, jak se rozhodnou. O jejich láskách, povinnostech, přáních i nadějích. Najdete se tu také? Tato kniha se ke mně dostal víceméně náhodou a jelikož ráda objevuji začínající české autory, neváhala jsem a ráda si knihu přečetla. Rozhodně jsem udělala dobře, protože tohle bylo vážně skvělé čtení. Hned na začátku jsem byla trošku překvapená. Z anotace jsem nepochopila, že se jedná o povídky, když jsem tedy začala číst druhou kapitolu (druhou povídku), tak jsem byla lehce zmatená, o čem vlastně čtu. Až když jsem si uvědomila, že to jsou povídky, které na sebe nenavazují, tak jsem se více ponořila do čtení a potom mě už kniha nepustila. Jsou to rozhodně povídky ze života, určitě se alespoň v některé najdete, když ne sebe, tak v nich potkáte svou kamarádku. Je znát, že autorka pracuje s lidmi a rozhodně své zkušenosti promítla i do příběhů. Celá kniha se četla s lehkostí. Bavily mě jak samotné příběhy, tak i to, jak jsou napsané. Určitě oceňuji i ilustrace. Na to, že je tohle prvotina, tak je to vážně skvělé!