Vesmír ti kryje záda

Autorka se před deseti lety dala "na správnou cestu", a hluboce ovlivněna knihou Kurz zázraků se pustila na vlastní dráhu duchovní učitelky, dráhu v Americe velmi úspěšnou. Mně na ní ale něco vadilo. Možná ty neustálé citace Kurzu zázraků, možná z knihy až příliš vystupuje ten její postoj učitelky, možná to zjištění, že aby se udržela ve spojení s vesmírem, musí ho každodenní meditací obnovovat a posilovat, možná jiné zjištění, že i přes všechnu tu duchovnost zůstala obyčejnou ženou se svými špatnými vlastnostmi, se kterými i po těch deseti letech stále bojuje, asi tak ve stylu - pohádá se a pak si uvědomí své ego, a zas nějaký čásek žije poučena tímto uvědoměním. Zároveň mě ale na ní něco přitahovalo. Ano, jsme si v tomhle podobné. A právě to mě děsí - tohle je ta životní cesta? Porád znovu padat? Přitom autorka se tváří být se svou cestou spokojena. Takže pro mě rozporuplná osobnost autorky a tím i její návod na život. Který sám o sobě působí srozumitelně - odevzdat se vesmíru a nechat ho řídit si život. A hodně meditovat. Aby se udrželo to napojení. Ke konci knihy ale sílil pocit, že takhle to nechci.

Motivační knížka, moc se neliší od většiny podobných.