Verše

Nešťastný život mladého básníka ve smutných verších... Tak na mě působí básně, které jsou smutné a bolavé, o rozčarování nad společností, údivem nad světem, který není svobodný a nad láskami, které nedošli naplnění. Jsou zde básně o Janu Palachovi, hezké, citlivé a trpké. Ale protože já v básních oceňuji především lásku a pocity zamilovanosti, touhu a krásu, ale také bolest a utrpení, vyzdvihl bych báseň PROČ BYCH SE TRÁPIL?, která mi přijde naprosto originální a nadčasová. Nejsou to dokonalé verše. A jsou to verše mladé... Jejich dokonalost již nestačil Jan Zajíc vybrousit. Jeho zbytečná smrt možná zhatila existenci mnoha brilantních básní... Je mi to líto...

Děkuji naší báječné knihovně v Králíkách, tady prostě seženete všechno, po čem srdéčko touží. A děkuji lidem okolo mě, že mě na tuto knihu nasměrovali. Ač tak moc básním a poesii nerozumím, tohle se mi moc líbilo. A od večera přemýšlím, jestli by se v naší generaci , která vyrůstala v 60-70 letech našel taky někdo takhle statečný, kdo by svou dobrovolnou smrtí ukázal na tragédii doby. Pořád jsem se u knihy vracela k nedůležité události, na kterou myslím celý život a která ukazuje na to, jak doba po 68 roce lidi zblbla. Jan Zajíc byl studentem železniční průmyslovky v Šumperku. Já studovala stejnou školu o 20 let později , ale o kousek dál. Při hodinách občanky ve čtvrťáku, těsně před maturou náš spolužák , který měl vždycky prospěch nadstandardní se zeptal profesorky , zaryté komunistky, co nám může říct o Zajícovi, potažmo Palachovi- "soužka profesorka" zbrunátněla a odpověděla- že nás nemusí připustit k maturitě. To byla celá odpověď. O to víc jsme se snažili vyzvědět víc. De facto nás nevědomky dostala k tomu, abychom se začali víc zajímat, o co šlo. Takže paní profesorko Blanko, díky, nebýt Vás, nezačali bychom hledat zdroje a moc věcí by nám uteklo. A kdoví, kdyby..... kdyby se spousta věcí nestala, kdoví, jestli by Jan Zajíc napsal tuhle knihu a kdoví, jestli bychom tady teď četli tuhle krásnou knihu.