Veřejnoprávní smlouvy koordinační

Lze se setkat s tvrzením, že kvalitu krásné literatury člověk pozná podle první věty. "Říkejte mi Izmael.", "O první lidské neposlušnosti a zakázaného pně plodině…", "V půli naší zemské pouti když se vkročí…", "Každá šťastná rodina je šťastná stejně, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.", "O hněvu Péleovce Achilla bohyně pěj", nebo prosté "Jistě, pokud bude zítra hezky.". A mohl bych (parafrázovat) dál. Alternativa v odborné literatuře by se mohla stát tak, že podle chyby na první straně poznáte marnost celku. No. Je chyba a chyba. Jsou chyby technické, argumentační, malé, velké. A fundamentální. Tak jsem se na první straně této knihy dozvěděl, že norma není kogentní tehdy, obsahuje-li diskreční oprávnění správného orgánu. A hele, já bych se mohl pokusit vysvětlit, že kogentnost nemá nic společného s obsahem normy (a priori), nýbrž s její odsunutelnosti, nahraditelností obsahově jinou normou. Mohl bych se pokusit vyvrátit, že kogence není určena měrou imperativnosti formulace. Mohl bych. Ale nechci. To přeci v Olomouci dělají v prvním semestru, ne? Autor nepochopil ani základy subordinačních smluv. Jejich podstata nespočívá v tom, že nahrazují správní rozhodnutí, ale že konsensuálně řeší právní situaci, v níž by jinak mohl správní orgán uplatnit autoritativně svou pravomoc. Čili ano, i prohlášení přírodních rezervací smlouvou spadá bez problému pod subordinační smlouvy. Nu a já se ptám, jak je nadále brát vážně? Nicméně dále se o knize á říct spíše jen to, že je neskutečně banální a postrádá akademickou hodnotu. Jedná se v podstatě jen o další z mnoha přepisů úpravy veřejnoprávních smluv ze SŘ, ke kterým prakticky není dodána žádná přidaná hodnota. Když už se autor zmůže na úvahu o něčem výslovně neupraveném, jako třeba v případě nicotnosti, musí být člověk leda vyděšen, že autora nenapadne paralela se zdánlivostí právních jednání. A podívejte se, napsat kritický text k veřejnoprávním smlouvám mi nepřipadá tak složité. Německých a rakouských textů jsou kupy, pracovat se dá s nimi. Není to ovšem nutné. Napsat knihu o veřejnoprávních smlouvách optikou teorie zvláštního práva může být zajímavé a užitečné i co do legislativních návrhů. To téma není vyčerpané. Autoři jsou vyčerpaní. Mimochodem, dáte dohromady všechny knihy citované v prvním odstavci? Takový literární kvíz.