Dle mého názoru se jedná o jednu z nejpovedenějších publikací v této edici. Dějiny Venezuely ukazují nebezpečí, které hrozí každé zemi s obrovským nerostným bohatstvím. Rozhazovačnost a krátkozrakost demokratických vlád s návazností v podobě socialistických experimentů Cháveze a Madura přestavují vskutku smrtelný kokteil. Mnoho zemí s nerostným bohatstvím pohádkově zbohatla aniž by se ovšem stejnou měrou rozvíjela - SA, UAE, Rusko, Írán. Nicméně tyto země alespoň investovaly do svého ropného průmyslu. Chavistas od počátku století nikoliv (v roce 2020 neotevřela Venezuela ani jeden nový vrt). Depresivní příběh umocňují poslední dvě kapitoly o bezzubé opozici a bezvýchodnosti Madurova režimu. Autor správně pokládá otázku, co by se mohlo/muselo stát, kdyby Madurův režim skutečně padl. Je to v podstatě stejné jako v Rusku. Odstranění Putina by bylo pouze prvním krokem, nikoliv posledním. Tyto totalitní režimy jsou budovány již více než 20 let a tudíž se nesesypou jako domeček z karet. Obávám se, že je třeba dát autorovi za pravdu, že takto etablované režimy nelze svrhnout mírovou cestou za pomoci demonstrací a stávek. To nefungovalo v Bělorusku, Íránu, Rusku ani ve Venezuele. Diktátoři zkrátka potlačí to největší nebezpečí a poté si už jen stačí počkat, až vůle a síla protestů ochabne. Tito diktátoři mají totiž k dispozici nejen ozbrojené a pořádkové složky, ale také část populace, která s jejich režimem nekriticky sympatizuje. Převrat nemůže přijít ani od politických elit, protože za 20 let v těchto zemích nezůstala žádná nezávislá elita, pouza ta, která je úzce spojena s diktátorem, takže ačkoliv třeba již tak nebohatnou, rozhodně je pro ně lepší zůstat s diktátorem než čelit důsledkům po převratu. Smutný příběh smutného státu.

Brilantní vhled do současného stavu někdejší perly jihoamerického kontinentu. Freisler nejprve skrze rozhovory s lidmi z různých vrstev dnešní Venezuely ukazuje, v jak neblahé situaci se ocitla naprostá většina jejích obyvatel, a spíše jen tak mezi řádky prosvítá, jak k tomu došlo. Naplno se to čtenář dozví až v druhé polovině knihy, která popisuje, jak se ropa stala požehnáním a zároveň prokletím Venezuelanů a jak nebezpečné je spoléhat se na jednu jedinou komoditu, navíc takovou, jejíž ceny létají během let jako na houpačce. A jak nebezpečné je zvyknout si, že i bez práce mohou být koláče. Pak už je to klasický scénář, který známe i z jiných částí světa: touha po změně, hledání mesiáše, zvolení zdánlivě osvíceného vůdce, jehož autokratické choutky jsou už v podstatě nezastavitelné, jakmile se dostane k moci, korupce, propaganda, uplácení voličů, protírání vzdělanosti a kultury, podfinancování vědy a zdravotnictví, ničení infrastruktury, znehodnocení institucí a zanedbání inovací. V podstatě začarovaný kruh, z něhož už je v podstatě nemožné uniknout. Mimořádně zajímavá, přínosná, ale závěrem i notně depresivní kniha.