Velvyslancem u eiffelovy věže

Knihu jsem si přečetl především proto, že jsem sám strávil pět měsíců v diplomatickém prostředí jako stážista na zastupitelském úřadě ČR ve Skopji, a měl jsem tedy zájem o literaturu vycházející přímo z této praxe. Memoáry pana Šedivého, pozdějšího ministra zahraničních věcí ČR, pro mě byly v tomto ohledu ideální volbou. Musím přiznat, že francouzské reálie pro mě nikdy nepředstavovaly téma, které by mě samo o sobě výrazně přitahovalo, nicméně v tomto podání jsem si knihu doslova užíval. Pan Šedivý působil jako velvyslanec ČSFR (poté v ČR) ve Francii v letech 1990–1994, tedy v dynamickém porevolučním období, kdy musel v roli velvyslance řešit nejen zásadní proměny zahraniční politiky, ale také rozpad československé federace. Jeho paměti tak představují cennou sondu do osobností tehdejší francouzské politické elity a zároveň nabízejí jiný pohled na fungování diplomacie uvnitř federace i nově vznikající České republiky v prvních porevolučních letech. Z osobního hlediska mě jako studenta politické geografie nejvíce zaujalo zachycení postupného formování mezinárodního postavení nového státu, zejména v kontextu euroatlantické integrace. Autor opakovaně poukazuje na to, že Československo, respektive později Česká republika, byly v zahraničí často vnímány jako méněcenný partner, což je téma, které se v knize výrazně objevuje. Velmi zajímavé jsou rovněž pasáže věnované obchodním a ekonomickým vztahům, s nimiž se velvyslanec setkával – například spor mezi Renaultem a Volkswagenem o převzetí Škody Auto, či problematika veřejných tendrů v klíčových odvětvích české ekonomiky, kde byly opakovaně upřednostňovány americké firmy na úkor francouzských, a to i přesto, že se v praxi ukázaly jako méně vhodná řešení, nebo kuriózní případ 170 vozů Tatry Kopřivnice, ke kterým se ve francouzském přístavu Nanterre nikdo nehlásil.. Pozornost si však zaslouží i osobnější a neformálnější rovina diplomatické práce. Autor popisuje například zprostředkování setkání Václava Havla s Milanem Kunderou, účast na honech na zámcích francouzské elity, podporu československých letců při oslavách 50. výročí vylodění v Normandii, kde na ně bylo ze strany Francouzů částečně zapomenuto. Knihu bych proto doporučil všem, kteří se zajímají o osobnější a praktický vhled do každodenního fungování diplomacie.