Velké maličkosti

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "17. Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb" Velké maličkosti si i přes jisté kvality odnášejí průměrné hodnocení. Nepopírám, že jde o obstojně napsanou knihu, za kterou jde vidět slušné množství práce a rešerší, ústřední téma – rasismus – však tlačí Picoultová strašně na sílu. Na rozdíl citlivě podaných a nesmírně kvalitních děl jako třeba "Jako zabít ptáčka" či filmové "Zelené knihy", na čtenáře ve Velkých maličkostech hlavní téma řve z každé stránky. V tom, jak okatě vám je otázka barvy pleti neustále předhazována, působí kniha vlastně až naivně. Picoultová totiž vše žene přes absurdně přepálené postavy a často i situace. Otázka rasy se řeší na každé stránce, v každém dialogu. Hlavní hrdinka vidí předsudky za úplně vším... Až se divím, že nebyla zakomponovaná scéna, jak před ní začal na ulici utíkat sněhobílý pudl, protože ho panička při kartáčování neustále poučovala, jak jsou Černoši špatní. No a pak jsou tu scény, kterým prostě nevěřím. /malý spoiler/ Již samotné obvinění je trochu přitažené za vlasy a scéna, kdy policie hlavní hrdince vyrazí beranidlem dveře /konec spoileru/ je až lehce absurdní. Vše je tak nějak podřízeno tomu, co chce autorka vyřvat do světa – každý jsme (třeba nevědomky) rasista. Popsané však nedokáže zastínit um autorky. Pasáže ze soudního procesu jsou skvělé. Stejně tak některé dialogy, či pocity postav, pomineme-li, že poselství je vždy víceméně stejné. Zvrat z konce knihy mi však osobně přišel opět dost pitomý a prvoplánový. Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský (brožovaná verze). Zkráceně? Kniha s jasným poselstvím, které však autorka tlačí až nepříjemně na sílu a tím ho v konečném důsledku trochu shazuje. Tématu rasismu je zde podřízeno prakticky každé slovo a mnohdy máte pocit, že čtete až otravnou agitku. Stačilo vše malinko rozředit a šlo by o podstatně lepší a hlavně uvěřitelnější dílo. Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 60 % jako 914. hodnotící

První kniha od této autorky a určitě ne poslední. Čtení jsem měla rozložené do několika dnů - nějak mi nešla přečíst najednou. Musela jsem o ní vždycky přemýšlet. I přesto, že je příběh smyšlený, vše dávalo smysl a nutilo k zamyšlení - málokdo z nás si skutečně umí představit, jak by se popasoval se situací být falešně obviněn na základě svého původu. Samotnou se mě při čtení zmocňovala beznaděj a bezmoc. A moc děkuji autorce, že poukazuje na problémy, které se děly, dějou a budou dít dál.