Velké dějiny zemí Koruny české XVII.

K této knize a všem ostatním ze série se budu často vracet. Jak málo toho pořád vím...

8 klíčových let na 679 stranách. Plastických. Se všemi příslušnými valéry. Podle mne jedno ze životních děl historika Jiřího Pernese. Je osvobozující, což jsem si při četbě uvědomoval každou druhou stránku, že dnes můžeme číst bez zábran, náznaků a metafor o tomto patrně nejdramatičtějším období poválečné historie. Pernes líčí nastolování komunismu (v této první fázi stalinismu) v podstatě jako detektivku. Je to příběh boje o moc, o tom, jak obelstít "starou, demokratickou garnituru" (jako E. Beneše, J. Masaryka, ČSSR, národní socialisty apod.), nechat zdání právního jednání, nechat vmanipulovat národy republiky do vlastní vize, jak se devótně při každém kroku dívat na Východ (a pokud možno být po sebemenším signálu nespokojenosti ještě tvrdší, než by byla Stalinova říše sama) a také o tom, jak tato jednolitá představa kolektivního vlastnictví v praxi prostě nefungovala. Nejen Stalinova a Gottwaldova smrt a odhalení kultu osobnosti, ale obecně zadření tohoto makabrózně rozjetého mechanismu donutilo komunisty (Chruščevem počínaje a Antonínem Novotným konče) přeci jen tu praxi změnit, protože byla neudržitelná. Směrem dovnitř (člověk si ani neuvědomuje jak katastrofická byla životní úroveň a realita každodenního přežívání) i ven (od Jugoslávie až po vztah k Západu). Oceňuji velkou plastičnost. Příběh tu není zjednodušen, velmi detailně rozebírá i formování československého exilu i vnitřních odbojových skupin (Hory Hostýnské, Světlana, Černý lev 777, bratři Mašínové), přičemž se zamýšlí i nad důvody, proč tento třetí odboj prostě neuspěl. Plastický je text i díky množství pramenů, se kterými pracuje, oživením jsou příslušné citáty z deníků spisovatele Čestmíra Jeřábka a lékaře Josefa Charváta (možná až příliš časté). Plastičnost vystupuje také díky naprosto detailnímu líčení některých událostí (smrt a zejm. pohřeb Jana Masaryka, Gottwalda, organizace likvidačních akcí typu Akce K), kde to někdy až vzbuzuje dojem, jakoby byl čtenář u toho díky Pernesovi téměř přítomen jako očitý svědek. Za důležitý považuji kontext, se kterým autor neustále pracuje - vztahuje naše dění ke k SSSR, ke společnosti i k různým názorovým křídlům v KSČ, snaží se také pojmenovat i myšlenkovou proměnu československých komunistů v průběhu těchto let, což je obzvlášť těžký úkol, neboť je téměř pro složitost a členitost neuchopitelná. V tomto detailním líčení a kontextech pak vyvstanou některé osobnosti možná v intenzivnějším světle, než byly známy dosud (Lev Sychrava, Augustin Schramm, Bohumil Laušman, Vlado Clementis, Alexej Čepička, Otto Schling apod.), pro mne asi největším citovým překvapením byl Rudolf Slánský, který byl obětí zrůdného kafemlýnku, který nejen pomáhal sestrojit, ale fanaticky jej každodenně naolejovával. Vlastně mi ho přestalo být líto. A ještě jednu věc musím pochválit - nezaujatost. Samozřejmě, že základní ideové (ideologické) hledisko je to dnešní, tj. komunismus jako zločinný režim, který postupně (násilím) proměnuje (tj. likviduje) jednotlivé složky společnosti - od hospodářství, přes kulturu až po všechny typy svobod. Ale zároveň je v Pernesovi hluboká zvídavost, jakoby samotného ho zajímá, jak se výše zmíněný mechanismus nastavoval, co všechno to ovlivňovalo, a jak na to společnost i jednotlivci reagovali. Zdržuje se jakýkoliv hodnocení (typicky u části o odbojové skupině bratrů Mašínů), všechny aktivity skupin a jednotlivců, kteří s nastolovaným režimem nesouhlasili, líčí ve stejné podrobnosti, ale jako fakt. Takže vřele doporučuji, klíčových 8 let naší republiky, ze kterých jsme se dodneška nevzpamatovali, v pěkné vazbě a v rámci jednoho z nejdůležitějších polistopadových nakladatelských činů - Velkých dějin zemí koruny České.