Velká výprava

Velká výprava (Stíny proroctví + Od moře po ledovce) mě příjemně překvapila i zklamala. Příběh mi tu už přišel poněkud natahovaný, hodně bitev se odehrálo aniž bych nějak víc sledovala, kdo proč a jak. Pozdější vstupy některých mocností jsou takové nahodilé. Ten ne-Poseidón byl takový nahodile přidaný mocný hráč, který naprosto nečekaně a zásadně zasáhl do děje. Trochu deus ex machina, až moc na sílu. Příjemně mě pak překvapilo, jak to bylo s Willem a i když mě to neoslnilo a nebylo to na můj vkus dost vysvětlené (co, proč, jak), tak to bylo určitě zajímavější, než jsem čekala. Úplný konec mě nepotěšil, na to, kolik stran jsem musela přečíst to pak bylo až moc rychlé, ale příběh měl dohru, takovéto uzavření pro hrdiny, pár slov o tom, co dělali, když to hlavní skončilo. To mám ráda, když příběh nekončí ve chvíli, kdy hlavní záporák zaklepe bačkorama. Líbilo se mi třeba, co čekalo na Resoluta. Asi to není úplně něco, co bych potřebovala číst dvakrát, ale jako sérii pro lidi, kteří fantasy ještě tolik nepřečetli, bych určitě tuto upřednostnila před mnoha jinými. S jistými obavami jsem se rozhodla, že si pro doplnění přeštu i Masku válečníka, ale pokud vlkodlaq, říká, že Dračí koruna je Stackpoleovo mistrovské dílo, tak nic dalšího od něj už asi číst nepotřebuju.

Hodnotím zpětně po přečtení celé série jako skutečně vynikající výpravnou fantasy sérii s propracovaným mnohoúrovňovým dějem (ale ne zas do překombinovatelnosti) a jedné z nejlepších fantasy sérií vůbec. Příběh je v rámci fantasy originální, postavy sympatické a člověk se s nimi snadno ztotožní. Jedná se o nejlepší Stackpoleovův počin a bohužel se na této sérii vyčerpal, čitelnost jeho ostatních sérií i samostatných děl nedosahuje kvality této.