Za mě trochu zklamání, rozhodně jsem čekala víc. Na první pohled se mi líbila obálka i grafické zpracování, cestopisy mám ráda a letmé nahlédnutí do obsahu slibovalo, že by to mohla být fajn volba pro novou knihu v rámci letošní Čtenářské výzvy.
Jako první mě zarazilo obrovské množství překlepů, gramatických a pravopisných chyb - chybějící čárky v souvětích, záměny předložek "s" a "z", špatné...
Za mě trochu zklamání, rozhodně jsem čekala víc. Na první pohled se mi líbila obálka i grafické zpracování, cestopisy mám ráda a letmé nahlédnutí do obsahu slibovalo...
Za mě trochu zklamání, rozhodně jsem čekala víc. Na první pohled se mi líbila obálka i grafické zpracování, cestopisy mám ráda a letmé nahlédnutí do obsahu slibovalo, že by to mohla být fajn volba pro novou knihu v rámci letošní Čtenářské výzvy.
Jako první mě zarazilo obrovské množství překlepů, gramatických a pravopisných chyb - chybějící čárky v souvětích, záměny předložek "s" a "z", špatné skloňování zájmena "ona" a další věci z jazyka českého pro základní školy. Tím spíše, že kniha vyšla ve známém nakladatelství, kde bych předpokládala kvalitní jazykové redaktory... sem tam se chybička vloudit může, ale tady je toho tolik, že na to padla jedna hvězda.
A ta druhá? Mám ráda cestovatelské knihy, v nichž cestovatel projevuje alespoň elementární dávku úcty ke kulturám a národům, které navštěvuje, i když se mu některé zvyky nemusí líbit, ba může je dokonce kritizovat. Tady mi připadalo, že pro naše dva cestovatele je nejdůležitější, kde koupí levně vodku, SIM kartu s daty a benzín. Sice se setkávají s místními lidmi, kteří jim v různých náročných situacích, ale zjednodušeně řečeno, kdo jim pomůže, je fajn, dají mu nálepku a nějaké tretky, naopak vojáci nebo policajti, co je zastaví, jsou u nich debilové. Asi nikdo není nadšený, když při cestách do exotických zemí musí vybalit celý batoh nebo kufr auta, ale tak to prostě je a nemá smysl se nad tím rozčilovat. A z popisu cestování po Rusku byl patrný dost velký despekt vůči této zemí – pak nechápu, proč tam vůbec jeli.
Takové to "my jsme borci, kdo je víc", mně prostě vadí. Přitom cestovatelský výkon, to jak Daniel dokázal na autě spoustu věcí sám opravit, i odvaha vydat se ve škodovce 100 tak daleko, skutečně zaslouží obdiv. Stejně tak schopnost o vše se cestou postarat (i když občas mi oba cestovatelé připadali trochu rozmazlení svými nároky na jídlo). Ale trochu víc skromnosti by knize určitě neuškodilo. Taky mě vytáčelo neustálé líčení toho, jak všude kupovali vodku a když ji náhodou nesehnali, byli pěkně naštvaní. Cestou vypili 30 litrů, tj. půl litru denně - připadalo by mi to moc, i kdyby jedním z cestovatelů nebyla žena. Myslím, že dr. Karel Nešpor by řekl, že už byli závislí na alkoholu a že možná i proto byli pořád vysmátí :-). Ano, dobrá nálada je fajn, překážky se tak lépe zvládnou, ale co je moc, to je příliš. Vzpomínám na různé cesty u nás i v zahraničí, v horku i zimě, pěšky, vlakem i autem. Alkohol "na dezinfekci" byl samozřejmostí, ale to, co měli naši dva cestovatelé na den, nám při třech až pěti lidech stačilo tak na týden. A taky by nás nenapadlo tahat s sebou do Ruska dron a divit se, že nás kvůli němu někdo zastavuje na hranicích, natož nechávat cenné věci bez dozoru na parkovišti, byť jen 10 m od nás. Na druhé straně ovšem musím ocenit, že se i o vylíčení těchto přešlapů cestovatelé podělili :-).
Když to shrnu - pro někoho, kdo by se chtěl vydat do zemí bývalého SSSR a Mongolska určitě užitečné, jistě jsou tam informace, které v průvodcích nenajdete, ale samozřejmě je potřeba mít i další zdroje informací. Pro pobavení taky fajn, ale pokud čekáte něco hlubšího, nějakou literární hodnotu – tak to tady bohužel nenajdete. Jedna z mála knih, kterou po zakoupení za plnou cenu v knihkupectví po přečtení pošlu dál.
Číst více
Číst více