Veliké zvíře samoty

Kniha, která si dle mého rozhodně zaslouží velkou pozornost. Já sama na ni narazila náhodou v knihovně, protože se mi líbila její obálka a název. Je to kniha, od které se nemůžete odtrhnout, vše je tak zamotané a šílené, že ji zkrátka nejde zavřít a jít dělat jiné věci. Nepustí vás. Dějová linka je skvěla a neotřelá, dílo bych doporučila zvláště lidem, které zajímají sny. Mimo jiné je kniha perfektně zpracovaná. I když se jedná jen o popis krajiny, je velice barvitý a vtáhne vás a také současně se čtením přemýšlíte, kde se stala chyba, že se příběh vyvíjí pravě tak, jak se vyvíjí. Mě osobně kniha velice zasáhla a dovolím si říct, že je jedna y nejlepších, jaké jsem kdy četla. Proto jestli jste dočetli až sem, neváhejte a utíkejte si ji někam půjčit nebo koupit, protože nebudete litovat, slibuju.

Velmi zvláštní román, ale vážně mě to chytlo, přečetla jsem ho během dne. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, to samo o sobě je mi velmi sympatické. A pak... pak to bylo celé takové až surrealistické, nebo nevím jak to popsat. Román se opírá o výklady snů, Freuda a Junga. Celé je to vcelku morbidní, protknuté erotikou... Postupně se sny mísí se skutečností jak v hlavě hlavního hrdiny, tak i v hlavě mé. Nevím, jestli byl prvotní záměr mě takhle zmást, ale mělo to pozitivní vliv na vžití se do knihy. Asi nejvíce lákavou ochutnávkou by mohla být zmínka, že v podstatě nejlepším přítelem hlavního hrdiny je Abortus, nenarozené dětské embryum naložené ve formalinu... :-) Takže je asi jasné, že to nebude čtivo pro konzumního čtenáře...

Děj celé knihy je zasazen do místa, kde každý zná každého a kde před svými problémy jen tak někam neutečete. Zároveň však popisuje také nekonečnost samoty, smutku a nepochopení. Popisuje, k čemu nás tyto problémy mohou dohnat tak naturalisticky až občas máte chuť vykřiknout: "Čeho jsme to my lidé schopni?!" Adam je v příběh jakýmsi "trpitelem", který nemá pochopení okolního světa. jeho otec se mu snaží pomoci, ale spíše škodí, než že by doopravdy něco vyřešil. A tak Adam utíká o snů, které se náhle záhadně prolínají i se skutečností, protože tam zkrátka nalézá větší pochopení pro své boly a trápení. Myslím, že příběh rozhodně není čtením pro každého, zároveň je však svým způsobem i poučné....

Kniha, která si dle mého rozhodně zaslouží velkou pozornost. Já sama na ni narazila náhodou v knihovně, protože se mi líbila její obálka a název. Je to kniha, od které se nemůžete odtrhnout, vše je tak zamotané a šílené, že ji zkrátka nejde zavřít a jít dělat jiné věci. Nepustí vás. Dějová linka je skvěla a neotřelá, dílo bych doporučila zvláště lidem, které zajímají sny. Mimo jiné je kniha perfektně zpracovaná. I když se jedná jen o popis krajiny, je velice barvitý a vtáhne vás a také současně se čtením přemýšlíte, kde se stala chyba, že se příběh vyvíjí pravě tak, jak se vyvíjí. Mě osobně kniha velice zasáhla a dovolím si říct, že je jedna y nejlepších, jaké jsem kdy četla. Proto jestli jste dočetli až sem, neváhejte a utíkejte si ji někam půjčit nebo koupit, protože nebudete litovat, slibuju.

Velmi zvláštní román, ale vážně mě to chytlo, přečetla jsem ho během dne. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, to samo o sobě je mi velmi sympatické. A pak... pak to bylo celé takové až surrealistické, nebo nevím jak to popsat. Román se opírá o výklady snů, Freuda a Junga. Celé je to vcelku morbidní, protknuté erotikou... Postupně se sny mísí se skutečností jak v hlavě hlavního hrdiny, tak i v hlavě mé. Nevím, jestli byl prvotní záměr mě takhle zmást, ale mělo to pozitivní vliv na vžití se do knihy. Asi nejvíce lákavou ochutnávkou by mohla být zmínka, že v podstatě nejlepším přítelem hlavního hrdiny je Abortus, nenarozené dětské embryum naložené ve formalinu... :-) Takže je asi jasné, že to nebude čtivo pro konzumního čtenáře...

Děj celé knihy je zasazen do místa, kde každý zná každého a kde před svými problémy jen tak někam neutečete. Zároveň však popisuje také nekonečnost samoty, smutku a nepochopení. Popisuje, k čemu nás tyto problémy mohou dohnat tak naturalisticky až občas máte chuť vykřiknout: "Čeho jsme to my lidé schopni?!" Adam je v příběh jakýmsi "trpitelem", který nemá pochopení okolního světa. jeho otec se mu snaží pomoci, ale spíše škodí, než že by doopravdy něco vyřešil. A tak Adam utíká o snů, které se náhle záhadně prolínají i se skutečností, protože tam zkrátka nalézá větší pochopení pro své boly a trápení. Myslím, že příběh rozhodně není čtením pro každého, zároveň je však svým způsobem i poučné....