Věk zdí

Po přečtení knihy V zajetí geografie od Tima Marshalla jsem se s nadšením pustil do Věku zdí, který byl v Čechách vydán teprve v roce 2020. Stále jde tedy u nás o novinku. Protože jsem měl první knihu ještě v živé paměti, bál jsem se, že by se některé informace mohli opakovat. Zaměření každé z nich je však dostatečně odlišné, že stojí za to si přečíst obě knihy. Zatímco se tedy kniha V zajetí geografie zabývá především zahraniční politikou jednotlivých regionů, Věk zdí je zaměřen na to, co dané společnosti rozděluje. Ukazuje se, že každý region se potýká s poměrně odlišnými problémy. V Číně je to velký rozdíl mezi životní úrovní ve městech a na vesnicích, a vládní kontrola obsahu na internetu. Ve Spojených státech je to příchod hispánských obyvatel, rasismus a relativní chudoba. V Africe jsou to nepřirozené hranice vytyčené bývalými kolonialisty a propast mezi chudými a bohatými, který je největší na světě. Samostatným problémem jsou hranice mezi Izraelem a Palestinou, napětí v arabských zemích mezi lokálními mocnostmi a jednotlivými odvětvími islámu. V Indii, Pákistánu a Bangladéši jsou to hraniční spory a kastovní systém, který dělá z Indie jednu z nejméně egalitářských zemí na světě. A nakonec v Evropě je to historické rozdělní na východní a západní blok, jehož důsledky přetrvávají dodnes, a migraci především muslimského obyvatelstva. V rámci Evropy je poslední kapitola věnována také Velké Británii, která nyní již nepatří do Evropské unii. Zde je popisováno rozdělení na Anglii a Skotsko, spolu se Severním Irskem, a masivní migrace cizinců do městských oblastí. Kniha je napsaná jasným a čtivým jazykem, který nastiňuje složité vnitřní problémy jednotlivých regionů. Snaží se poukázat na původ jednotlivých problémů a vysvětluje je tak dobře, jak jen je to na takovém malém prostoru možné.

Hned v úvodu se dozvíte, že zeď chránící Izrael před sebevražednými atentátníky je totéž, co byla Berlínská zeď. To, že úkolem té první je chránit životy lidí před vraždícími vetřelci a té druhé naopak bylo zabránit lidem utéci před pronásledováním komunistickou policií, Timovi nějak uniklo. Jeho logika je stejná, jako když před třemi lety v Berlíně požadovali užiteční idioti zákaz "Motorizovaných nástrojů na zabíjení" poté, co řidiče SUV stihl epileptický záchvat a vjel do lidí. Věci jsou prostě jen věci a zda prospějí, či uškodí, záleží jen na úmyslech a činech jejich lidských uživatelů. Je zarážející, kolik lidí tento zjevný fakt není schopno pochopit. V některých kapitolách (např. o Velké čínské zdi) lze najít zajímavé historické informace, na které jsem v jiných knihách nenarazil. Za ně uděluji po zásluze jednu hvězdičku. Poté co jsem došel k pasážím opěvujícím BLM a odsuzujícím hroznou bělošskou dědičnou vinu atd. jsem knihu odložil. Přiznávám tedy, že nehodnotím celou knihu, ale jen tu část, kterou můj žaludek ještě dokázal snést.