Večer, kdy nás opustil

Pár let zpátky jsem četla autorčinu knihu JEHO POSLEDNÍ SLOVA. A musím říci, že ta se mi líbila více. Každopádně ani toto není nic špatného, žádný průšvih, jen prostě v rámci žánru spíše průměr. Začátek byl takový jalový, nic moc, ale pak se to rozjelo a začalo mě to zajímat. Většina děje už pak fičela slušným tempem (také díky velkým písmenkům :-)). Rozhodně mě spíš bavily kapitoly, kdy jsme se vraceli o několik desítek let zpátky a díky nim mohli postupně rozkrývat tajemství Liama. Postupně jsme se minulostí propracovávali téměř až do současnosti, kde se nám to všechno propojilo a my pochopili... Vlastně to bylo docela fajn, nic náročného, do těchto přehřátých dní naprosto ideální četba. Nezavaříte si už tak zavařené mozky přemýšlením nad dějem, prostě to necháte plynout. Nebyl prostor na vybudování si vztahu k některé z postav, nikdo mě tam neoslovil, nikdo nebyl nějaký extra sympaťák. Přečtené to ale bylo v cuku letu i v tomhle vedru, kdy se vám pomalu nechce ani otáčet stránka. Prostě a jednoduše trochu napínavá četba o jedné rodině, které sice nechyběly peníze, ale stoprocentní štěstí jim to také nepřineslo...

Kniha se dobře četla takova oddechovka s přiběhem detektivky přečteno za jeden den.