Ve zdech

Milá knížečka :) Mile mě to překvapilo :) Přestaň říkat slovo "milá"! :) Ráda držím krok s hrdiny knih. Takže když jsou na začátku zmatený, co se kolem nich děje, ráda si to užívám s nima. A Richard je zmatenej hodně. Tedy, chápu, pokud jste zvyklý, že na vás mluví lidi ze zdi vaší ložnice, tak ok, vy zmatený nebudete. Ale my ostatní, co zvyklý nejsme, zmatený budeme. Navíc, když vám ta holka řekne, že s ní musíte jít do týhle zdi, protože v ní je další svět. Kraj snů. A je v průšvihu. A jenom ty, slyšíš ty troubo, kterej ležíš v klidu ve posteli, ty nám můžeš pomoct! A jak začnou přibývat tajemství Kraje snů, tak začnou na povrch vyplouvat nejen pravdy, ale i lži. Ale komu a čemu tady může jeden věřit? V tomhle šíleném světě... Všechny postavy byly fajn a já jsem si je oblíbila. Jak na začátku troubu Richarda, odhodlanou Lilly, dva suprový blbouny a padoucha, o kterém to budete vědět hned na začátku, ale to není podle mě zase hlavní. Hlavní bylo to, se řeklo na konci a pod tím bych se podepsala :) Je to napsaný dobře. Sem tam se tam najde nějaká chybka, ale ve stejném poměru jako u velkých vydavatelů, takže by ode mě bylo neuctivý stěžovat si na to. Jenom mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla v rámci formátování na absenci použití tabulátoru. Dá se na to zvyknout, ale není to normální.

Moc příjemné překvapení.

Šanci tomuto začínajícímu autorovi jsem se rozhodla dát po přečtení recenze T. Matouškové. Na knize bych určitě ocenila nápad světa ve zdech, rodinku chrličů a fakt, že nejde o záchranu světa. Jenže pár nápadů je samo o sobě málo. Text zjevně nevzbudil zájem editorů, takže se mi do rukou dostal neohrabaný literární polotovar, kde je redakčně nepokrocený autor v nevýhodě a já se můžu rozčilovat nad tím, že postrádá vkus a cit odhadnout, co si ke čtenáři může dovolit. To ale není všechno. Autor sice cituje hodně zdrojů, veškeré výživné látky ale pupeční šňůrou proudí od Gaimanova Nikdykde - právě tamní postavičky si M. Drtina přenesl do svého příběhu a připravil je o veškeré charisma (i když třeba ponechal jméno). Do třetice, autor naprosto nevyužil prostor, který si sám šikovně vytvořil Archivem, a veškerou invenci obětoval urputné a spíš škodlivé snaze stavět do centra pozornosti Richardovy rozchodové problémy. Z těchto důvodů knihu hodnotím jako prostou a nepříliš kvalitně napsanou fanfikci na Gaimana a nemám pocit, že by si zasloužila zvláštní pozornost. PS: Snaha kamarádů vytáhnout hodnocení je pochopitelná, ale 5* od lidí, kteří fantasy normálně nečtou a najednou skončí u knihy, která je i skalnímu čtenáři zcela neznámá (nebo mají v databázi tuto knihu dokonce hodnocenu jako jedinou), je opravdu trochu moc okatých.