Ve víru velkého tance

Pro mě krásná kniha. Jednak mám ráda C. S. Lewise a tady jsem se o něm dozvěděla zase o něco víc. Jednak jsem ještě nečetla všechny knihy a Pavel Hošek upozornil na zajímavé souvislosti mezi nimi. A líbila se mi i druhá část, která už není tolik o C. S. Lewisovi, ale spíš o jeho myšlence Velkého tance, se kterou se setkáváme i u mnoha dalších (většinou mých oblíbených) autorů. Díky za tuto knihu, bylo to příjemné setkání především s inspirativními myšlenkami C. S. Lewise. "V podobném smyslu se pak vyjadřoval také o své největší životní zálibě, o čtení knih. Knihy člověku otevírají nové pohledy na skutečnost, které by jinak nebyly v jeho dosahu: „Chceme vidět pomocí jiných očí, představovat si pomocí jiných představivostí, cítit pomocí jiných srdcí… abychom viděli to, co vidí jiní, abychom na chvíli zaujali jejich místo ve velkolepém divadle, abychom použili jejich brýle a zakusili veškeré vhledy, radosti i hrůzy, divy i potěšení, které nabízejí… Mé vlastní oči mi nestačí, chci vidět i očima jiných. Dokonce oči všeho lidstva nestačí. Lituji, že zvířata nepíšou knihy. Velmi rád bych se dozvěděl, jakou tvář ukazuje skutečnost myši nebo včele, ještě raději bych vnímal svět nadaný všemi údaji a pocity, které nabízí psu… Při četbě velké literatury se stávám tisícem lidí, a přesto zůstávám sebou. Jako noční obloha v řecké básni vidím myriádou očí, a přesto jsem to já, kdo vidí. Zde, jako v uctívání, v lásce, v morálním jednání a v poznání, transcenduji sebe sama a zároveň nikdy nejsem více sám sebou.“

C. S. Lewis patří k mým nejoblíbenějším autorům, proto jsem si na prázdniny vybrala v knihovně knihu Pavla Hoška právě o něm. V první části knihy se zabývá životem C. S. Lewise. Tato část je dost stručná, ale výstižná. I když základy životopisu C. S. Lewise znám, ráda jsem si je přečetla zase z jiného úhlu pohledu a přidala si další kamínky do mozaiky vědomostí o něm. Zmiňuje například tyto dva zajímavé postřehy o Jackově (jak se C. S. Lewisovi říkalo v rodině) dětství: Do jejich paměti se nejhlouběji zapsala vzpomínka na to, že tento dům byl plný knih. Knihy byly všude. V policích, ve skříních, na stolech, ve vitrínách i přihrádkách. Tento neomezený přísun literatury natrvalo ovlivnil Jackův vnitřní svět i jeho životní styl. Od okamžiku, kdy se naučil číst, četl hltavě a náruživě. A téměř všechno, co se mu dostalo do ruky. Druhým rozhodujícím podnětem, který od nejútlejšího věku rozjitřoval Lewisovu fantazii, byla krása přírody. Miloval irskou krajinu, nízké kopce a pobřežní skaliska, louky a lesíky, stromy a keře, zpěv ptáků a vůni pryskyřice, miloval výhled na moře a šplouchání vln. Právě svébytné rysy severoirské krajiny inspirovaly Lewisovo líčení přírodních scenérií Narnie, bájné říše, která se mnohem později vynoří z jeho představivosti a učiní z něj jednoho z nejslavnějších spisovatelů literatury pro děti. C. S. Lewis byl také vášnivým čtenářem, rád četl a se svými přáteli rád mluvil o přečtených knihách: Když popisoval, jak si představuje blažený, téměř nebeský způsob života, zmiňoval čtení a psaní a mluvení o čtení a psaní. K onomu mluvení o čtení a psaní pak sloužili Warnie, Arthur, Owen, Ronald a Charles jako dokonalí společníci. Jistě i proto, že také milovali čtení a psaní a mluvení o čtení a psaní téměř nade všechny ostatní radosti tohoto světa. V druhé, podstatně delší části knihy, se Pavel Hošek zabývá Lewisovou myšlenkou Velkého tance, která ho očividně dost nadchla. Podobnou myšlenkou se zabývalo i mnoho jiných autorů, např. Tomáš Halík, Marek Orko Vácha, Richard Rohr, Jürgen Moltmann. Klíčové pasáže jejich děl k této myšlence jsou uvedeny v Přílohách. Doporučuju si tyto texty přečíst dříve, než se pustíte do čtení této části knihy. Pavel Hošek se postupně zabývá tím, jak si můžeme jako tanec představit celý vesmír, Boha a jeho vnitřní život, Ježíšův život, náš vlastní život a věčnost v nebi. Myšlenku Velkého tance považuje za jakousi „červenou nit“ všech Lewisových knih. Ve Velkém tanci má opět čestné místo i čtení knih: V podobném smyslu se pak vyjadřoval také o své největší životní zálibě, o čtení knih. Knihy člověku otevírají nové pohledy na skutečnost, které by jinak nebyly v jeho dosahu: „Chceme vidět pomocí jiných očí, představovat si pomocí jiných představivostí, cítit pomocí jiných srdcí… abychom viděli to, co vidí jiní, abychom na chvíli zaujali jejich místo ve velkolepém divadle, abychom použili jejich brýle a zakusili veškeré vhledy, radosti i hrůzy, divy i potěšení, které nabízejí… Mé vlastní oči mi nestačí, chci vidět i očima jiných. Dokonce oči všeho lidstva nestačí. Lituji, že zvířata nepíšou knihy. Velmi rád bych se dozvěděl, jakou tvář ukazuje skutečnost myši nebo včele, ještě raději bych vnímal svět nadaný všemi údaji a pocity, které nabízí psu… Při četbě velké literatury se stávám tisícem lidí, a přesto zůstávám sebou. Jako noční obloha v řecké básni vidím myriádou očí, a přesto jsem to já, kdo vidí. Zde, jako v uctívání, v lásce, v morálním jednání a v poznání, transcenduji sebe sama a zároveň nikdy nejsem více sám sebou.“ Knihu Pavla Hoška můžu doporučit všem knihomolům, všem milovníkům C. S. Lewise i všem křesťanům, kteří chtějí o své víře hlouběji přemýšlet.