Ve světle toho, co víme

Je to opačně, než jak píše bejan: text není suchopárný a ve světle toho, co čtenáři dá, není množství šesti set stran ničím. Zajisté kniha neobsahuje takový druh pointy, která by čtenáře praštila do tlamy, tudíž se někomu může zdát text poněkud divergentní a přičítat to coby chybu na vrub autora. Témat je zde hodně. Všechno se ovšem točí kolem několika hlavních. Těmi jsou: emigrantství jako stav neklidné duše, třídní rozdíly, smysl a hodnota vzdělání, a především zastřešující téma kognitivní disonance, kdy – a to je obzvláště důležité – to, že o nějakém klamu víme, že víme o skrytém vztahu věcí, ještě neznamená nutně změnu našeho vnímání. Vědět neznamená nutně znát a chápat. Tedy vzdělání jakožto proces hlubší proměny vzhledem k životnímu postoji, který není jen pouhým stavem informovanosti. Chápání nějakého problému je vrtkavá a přechodná záležitost – často se stav „chápu to“ s časem proměňuje na „vím, že jsem to chápal“. Rozdíl mezi Musilovým racinoidním a neracinoidním myšlením? Možná. Každopádně jeden z románových vrcholů tohoto roku.

Ve světle toho, co jsem se dozvěděl při čtení 300 stran tohoto románu, musím bohužel konstatovat, že tato kniha nestojí za přečtení. Dlouho jsem se snažil přijít na to, zda dekompoziční postup plný vsuvek, odbočení, prolínání dvou životních osudů, retrospektiv a retardace při vypravování "strhujícího" příběhu je záměrem autora vyznávajícího postmoderní román, nebo jen jeho vypravěčská nemohoucnost. Obávám se, že to druhé. Během prvních sto stran je čtenář doslova bombardován přísliby úžasného příběhu hlavního hrdiny, který se však nedostavuje. Vložené (často velmi zajímavé) citace, odkazy a informace o matematice, filosofii, historii, politice a finančnictví z textu doslova trčí. Autor toho zkrátka chce sdělit mnoho. Možná měl Z. H. Rahman raději napsat knihu kuriozit a anekdot ze světa vědy a politiky a nemusel to tak "šroubovat" do románu. A častá opakování některých pasáží mají možná vzbuzovat dojem navazování přerušovaného vyprávění, ale prostě to ruší. Pasáže textu se zajímavými myšlenkami a informacemi o věcech, o kterých toho běžný čtenář mnoho neví, bohužel, nevyváží suchopár textu. Pokud upoutávce na přebalu knihy neuvěříte, možná bude vaše zklamání menší, než to moje.