Ve světle nebo ve stínu

Zamilovala se do svého obrazu, který jsem pro ni namaloval. (Soir bleu) V tomto svazku mimo jiné také najdete osmnáct obrazů Edwarda Hoppera. Dále je zde sedmnáct povídek od sedmnácti autorů. Povídky jsou inspirovány právě obrazy Edwarda Hoppera (1882 - 1967) Musím přiznat, že až teprve po pořízení této knihy jsem zjistil, že nějaký malíř s tímto jménem existuje. Jeho skici, (pardon, prý nemá rád, když o jeho obrazech říkají lidé skici),tak tedy jeho díla nejsou špatná. Akorát nevím, zda díky povídkám na tato díla nekoukám jinak, než kdybych k nim nečetl ty příběhy. Navíc je docela škoda, že fotografie obrazů nejsou situovány horizontálně na celou stránku. Citát: Lidí tvrdí, že fandí hrdinovi, ale nejlíp si pamatují padouchy. (Stephen King: Hudební salonek) V předmluvě nám Lawrence Block, který stvořil tuto sbírku povídek, (a taky jednou povídkou přispěl) tak nějak vnucuje, ať příběhy nečteme popořadě, ale na přeskáčku. Mě se to zdálo trochu přitažené za vlasy a jeho pobídkou jsem se neinspiroval. Prostě jsem četl pěkně postaru, stránku po stránce. Není to nic proti ničemu. Bohužel má to jeden negativní dopad. Povídky, respektive, jejich kvalita postupně klesá. Tedy, abych byl přesnější, kvalita obsahu se mi líbila čím dál míň. Jiní čtenáři možná budou mít jiný názor, ale u mě to tak je. Sestupná kvalita od 100% až po 10%. Výjimku tvoří patnáctá povídka nazvaná Noční okna, kterou jsem hodnotil 100% a hned poté nasleduje příběh Žena na slunci, které jsem dal 10%. Ale takový je úděl antologií jako takových, že jo? Citát: Podle mě jsou lidé divní, když se nad tím zamyslíte, protože veškerá legrace většinou souvisí s tím, že se někdo ztrapní nebo zraní, všimli jste si? (Promítač) Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle sečtených hodnocení všech sedmnácti povídek, bych měl dáti tři hvězdy, jak vidíte v celkovém hodnocení, není tomu tak. Je to jednoduché. Osobně se mi líbí nejen výběr spisovatelů, ale i zajímavý tah, otisknout všechny obrazy o kterých tu jsou příběhy. A protože zde na DK znamenají tři hvězdy šedesát procent, zdá se mi to málo a proto dávám o stupeň výše, tedy 80%. Komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Po posledním citátu následuje seznam obrazů, které se mi osobně moc líbí. Vím, že jich není moc, ale ostatní mě neuhranuly. Citát: Ceremoniál přípravy byl téměř stejně důležitý jako inhalace posvátného kouře. (Postarat se o přítele) Ráno na Cape Codu (1950) Úvodní obraz bez povídky. Hotelová hala (1943) Nádherná hra stínů. Pokoje u moře 1951. Jednoduchá, ale efektivní skica :-) Noční ptáci 1942 Ten bych bral na stěnu. Kostel v South Truro 1930 Jeden z mála obrazů bez lidí. Newyorské kino (1939) Krásný interiér kina. Noční okna (1928) Dohánějící k šílenství, nádherný, mučení. Tak jo, ještě jeden citát: Jaký podle vás (ten obraz) vypráví příběh? (Noční ptáci) Komentáře k povídkám a spousty důležitých (fakt nekecám) informací k příběhům najdete zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-svetle-nebo-ve-stinu-331341 Citát: Svět je čím dál strašidelnější. (Promítač)

Spíš než plnohodnotnou antologii povídek připomíná kniha sbírku textů, jež autoři odevzdali po zhlédnutí výstavy obrazů Edwarda Hoppera, a ty pak byly následně přiloženy k průvodní brožuře. Protože jako doprovod k obrazům fungují povídky skvěle. Ale to je asi tak všechno. Většina spisovatelů sice dovedně zachycuje atmosféru požadované malby i doby, bohužel málokdy se jim podařilo vložit do příběhu zápletku. Fungovalo to na mě jako pohádka bez morálního ponaučení. Protože odeberete-li textu obraz, přestane najednou fungovat, lépe řečeno začnete tápat nad tím, co chtěl básník vlastně říci. Najednou je to jen suché konstatování životní situace, která vás napadne, když se zahledíte na nějaké Hopperovo dílo, ale nic víc. Jsou tu ovšem i světlé výjimky, které zvládly jedno s druhým, tedy zadání i kvalitní výsledek - Joe R. Lansdale, Craig Ferguson, Michael Connelly či Joyce Carol Oatesová. Celkově ale můj výsledný dojem z antologie valný není a obávám se, že zůstane knihovně navždy zapomenuta.