Ve Stalinově týmu

Není to radostné čtení a ještě bych řekl, že měl vydavatel přidat seznam další doporučené četby. Od čtenáře se očekává, že tuží, co za zvěrstva byl hladomor na Ukrajině a "Souostroví GULAG", "stěhování národů" po druhé světové válce. Kniha se soustředí jen na Stalinovo nejbližší okolí a vysvětluje, jak si nejbližší okolí nemohlo být jisto ničím, ale zároveň jich samotných (nejbližších z nejbližších) se skoro nic nedotklo - pokud pomineme Ordžonikidzeho sebevraždu a vraždu Kirova. A pár dalších. Bohužel kniha nedává odpověď na otázku, proč zrovna Stalin a proč tak dlouho. Trochu z toho vysvítá, že se uměl nejlépe orientovat mezi proudy a v první chvíli využil nesnášenlivosti mezi Zivověvem a Trockým, aby později použil "obohacení z NEPu" proti Zinověvovi a následně přebral program Levé opozice a vypořádal se se svými oponenty napravo. A vždy dokázal každý krok zdůvodnit, opozici rozdělit, trestat zvolna. Až se nelze ubránit otázce, zda opozičníci nebyli takoví ňoumové, když spoléhali na čest, morálku, demokratické principy. Pro mne osobně zajímavé vysvětlení (ale velmi zkrácené) nahrazení Stalina na začátku války a ke konci kolektivním vedením.

Není to snadné čtení. Ne jenom pro obsah – celá kniha je popis neuvěřitelných zločinů a jejich strůjců, ničemných individuí – ale i pro formu, jakou je kniha napsána. Autorka (nebo překladatelka?) používá příliš často velice komplikované, bohatě rozvité věty nebo přímo složitá souvětí. Kniha je samotnou autorkou sice označena jako populárně-naučná, ale pro náročnější, odborné čtenáře, obsahuje velice obsáhlý soubor odkazů na prameny („Poznámky“, přes 50 stran) i bibliografii. Nejde o klasickou formou podanou historii 40 let SSSR (od roku 1917 do zhruba 1957 se stručným přesahem až po smrt posledního ze zločinců v roce 1991), není to ale ani životopis Stalina či zločinců kolem něj. Je to pokus určit viníky v systému rozhodování o zločinech v období od let dvacátých po léta šedesátá v SSSR. Metodou je líčení Stalinova vládnutí očima jeho nejbližších poskoků, kteří obklopovali vedoucího zločince a masového vraha Stalina. Banda se tomu, jak píše autorka v úvodu, říkalo i v SSSR. Kdybyste skutečně chtěli vybrat morálně, charakterově a někdy i inteligenčně nejhorší lidský odpad a zrůdy a měli pro to nějaké testy či metodiku výběru, tak nikdy nedokážete dát dohromady sestavu, která se sešla „přirozeným výběrem“ kolem Stalina. Sešla a pak samozřejmě mnozí z ní i doslova scházeli (násilně) ze života, ale nahrazovali je jiní zločinci, stejné nebo i vyšší „kvality“. Po úvodu, kde autorka upozorňuje na problémy s takovýmto pojetím historické knihy, stavěné výhradně na osobních svědectvích a soukromých dokumentech (korespondenci, denících), na nutná omezení tím daná a jak vlastně chápat taková svědectví, přechází v první kapitole k postupnému ustavování kruhu zločinců kolem Stalina a jeho boji proti konkurenčním skupinám, počínaje dobou ještě za Leninova života. Tato první kapitola sice představuje hlavní aktéry a seznamuje s nimi, jde ale o celkem málo čtivé a jmény přehlcené líčení počínajících intrik a podrazů mezi členy bandy. Nejzajímavější je zde při představování jednotlivých zločinců konstatování, že některé zločinné činy a chování některých z těchto Stalinových poskoků vyvolávaly, i v širší sovětské (ruské) společnosti, obdiv a sympatie … hrozné svědectví o stavu národa a společnosti, která se sama celkem ochotně vydávala na cestu bezpříkladného vraždění. Zajímavější jsou až další kapitoly, i když text je stále monotónní, stále totéž, intriky, dočasná spojenectví a následné nenávistné výpady jednoho zločince proti druhému. Teprve v kapitole o kulturní politice bolševického vedení a o vztahu k zahraničí a cizincům je několik zajímavých informací (třeba jak do SSSR, v roce 1936 po pobytu v USA, Mikojan přivezl pro sovětské občany neznámé párky a zmrzlinu – něco jako příchod McDonalda do Ruska v devadesátých letech) a pak už je kniha čtivější – od Velké čistky přes léta války až po Stalinův konec a co bylo pak. Jestli autorka chtěla spíše ukázat, že ani Stalin nebyl všemocný a na mnoha zločinech měla výrazný podíl banda kolem něj, nebo naopak, že banda sloužila hlavnímu zločinci Stalinovi jen jako jakási zástěrka (ať už z jakýchkoliv důvodů – osobních nebo politických), mi po přečtení jasné není. Je tam doklad pro všechno – Stalin manipulující se svými poskoky a iniciátor naprosté většiny zločinů, ale i Stalin jako sice ochotný nařizovatel zločinů, které mu ale jeho okolí (někteří členové bandy) navrhlo. Stalin taktizující (často vzpomenutá jeho záludnost a lstivost), ale i Stalin, který někdy „musel“ takticky ustoupit a se zločinem počkat. Praktický výsledek je ale stejný: obraz neskutečně odporné bandy zločinců, ať už je Stalin chápán jako přední z nich nebo banda jen jako poslušní poskoci kolem Stalina. Aktéři neobyčejně bezcharakterní, bez cti, páteře. Stalin (nebo Stalin s jejich přispěním) jim doslova vraždil jejich nejbližší rodinné příslušníky a oni tomu bez jakéhokoliv zaváhání aktivně napomáhali (výjimek nebylo ani co prstů jedné ruky). A ti, co přežili (po často letech věznění) si dál pochvalovali Stalina a dobu pod jeho vedením… Ukázka: „[obviněný] Pjatakov… se nabízel, že osobně postřílí všechny odsouzené v zinověvovsko-kameněvovské kauze včetně své bývalé manželky…“ (str.126). Jen v letech 1935 – 1940 zatčeny skoro 2 miliony lidí, z toho 688 502 zastřeleno (str. 246). V kontrastu s tím jsou občasné autorčiny poznámky (zvláště v období války ale i po Stalinově smrti), jak „tým odvedl brilantní práci při vedení země“ skoro nepatřičné, pokud ovšem vraždění a další zločiny nehodnotíme čistě technicky a podle efektivity provádění. Kniha se tedy lehce, jako román (nejbližší žánr horor), rozhodně nečte, jako kniha odborná myslím také ne. Má sice rozsáhlý rejstřík jmen, ale i s ním se v ní orientovat snadné není. Pro detail o některém aktérovi nebo nějaké události je třeba se prokousávat celou kapitolou. V závěru se autorka pochlubí, že tento přístup k tematice Stalina (Stalin spíše jako součást kolektivu) použila jako jedna z prvních. Celkově jde jistě o zajímavý příspěvek k literatuře o Stalinovi a SSSR, z hlediska množství uváděných faktů je kniha výborná, ke čtení nakonec ale jednotvárná a únavná. Číst lze spíše po dávkách a pokud čtenář chce v textu vyhledat konkrétní událost, má s tím také dost práce.