Včelí bodnutí

Ke knize jsem přistupovala s tím, že to bude spíše humorné čtení, něco jako Komnata ozvěn, i ta ne běžná obálka s ilustrací G. M. a měkká vazba knihy mě v tomto dojmu podpořila... tak to jsem se tedy spletla. Drama, rodina dysfunkční, problémy současné i ty z minulosti se hromadí, osudy se proplétají. To by bylo v pořádku, však jsem na začátku uvažovala o plném hodnocení, které nyní dát nedokážu. Přitom např. postavy obou dětí, ty byly úplně skvěle zpracované, uvěřitelně zoufalé. A humor tu v určitých situacích je, jenže je jasné, že se vše komplikovaně řítí k něčemu hodně neveselému. Kapitoly s větami bez teček mi vadily, ale dalo se to, jiné skutečnosti mi však způsobily trochu zklamání a únavu z celého vyprávění. Také si myslím, jako komentující uživatel přede mnou, že méně (slov) by bylo více a rozhodně bych k takovému obsahu uvítala jinou úpravu knihy (vazba, obálka a velikost písma). Autora jsem přesto ráda poznala.

Rodina Barnesových. Na první pohled obyčejná, na ten druhý je jasné, že tu je problémů víc než dost. Dickieho firma krachuje a on začíná stavět v lese bunkr. Jeho žena rozprodává šperky, aby měli z čeho žít. Pubertální dcera si prochází snad vším, čím si v dospívání může projít a nejmladší syn propadá do hlubin internetu. A když se podíváte ještě více pozorně, zjistíte, že všechny jejich problémy začaly už dávno v minulosti. Pojďte se s nimi seznámit a dozvědět se, co se vlastně kdysi stalo. Uf, tak tohle byl poctivý, rodinný, depresivní příběh. Příběh, který vás pohltí, budete žít spolu s Barnesovými, prožívat jejich problémy a odhalovat něco, co snad radši mělo zůstat skryto. Nechápu, že je tohle autorova prvotina! Knížka je skvěle napsaná, jsou tu nádherné věty, takže jsem si čtení moc užívala. I když… Kapitoly, které nám vypráví Imelda jsou absolutně bez interpunkce a musím se přiznat, že to bylo hned náročnější čtení a já se v textu nejednou musela vrátit, abych si správně rozdělila věty a vyložila význam. I přesto mě to bavilo číst. Je tu spousta tajemství. Každý tu má nějaké. A minimálně jedno je absolutně nečekané a já jen nevěřícně kroutila hlavou, jak se tohle všechno mohlo stát. A pak přišel konec. A to konec, který je vlastně otevřený, ale tak bolavý. Já si nechtěla připustit tu nejhorší možnost, ale ono se to vlastně nabízelo. Takže v hlavě mám jak po výbuchu, stále tomu nevěřím. A vy se jen připravte na to, že vás takhle knížka vážně rozloží.