K předvánočnímu období patří nějaká vánoční knížka. Tak jsem již pátým rokem neodolala, koupila a pustila se do další novinky od Karen Schaler a dostala jsem přesně to, co mi takový příběh může nabídnout. Pohodovou vánoční atmosféru vyzdobeného městečka mnoha světýlky, ozdobami a stromečky, mnoho cukroví, vánoční zvyky a samozřejmě lásku. A víte co, ty příběhy jsou tak pěkné, obálky naprosto kouzelné, že na mě ta pohádková atmosféra už teď aspoň na chvilku dolehla...

Jedná se o třetí knihu, kterou jsem od Karen Schaler četla. Také jsem viděla sérii Vánoční princ, tudíž jsem věděla, do čeho jdu. Tedy, myslela jsem si to. Začnu chválou. Nádherná obálka. Všechny její knihy u nás vydané mají krásné obálky. Konec chvály. Číst Vánoční přání byla hrůza, utrpení. Jsem velký zastánce vánoční výzdoby, ale všeho je moc. V této knize je tolik popisů vánočních výzdob, že je to až hrůza. Dále dialogy jsou na velmi nízké úrovni, a hlavně se stále opakují ve smyčkách. Libby a Tammi celou knihu řeší jen videa. Nic jiného. Volají si často, ale nic nového si neřeknou. Absolutně nic. Ale nejen ony dvě mluvily to stejně dokola. Každá postava mluvila v kruhu stejných slov. Děj se téměř nevyvíjel. Neměl šanci a ani prostor. Kdykoliv někde zahlédnu slovo cesmína, vybaví se mi tento příběh. A bohužel nebudu vzpomínat v dobrém. Někdy méně znamená více.