Vánoční Perníček a zatoulaný děda

Krásné ilustrace, moc milé vyprávění o jednom starém pánovi, kterému již selhává paměť, ale naštěstí má kolem sebe milující rodinu, která se o něj s láskou stará nejen o Vánocích. Navíc autorka příběh sepsala do 24 kapitol, tudíž je to úplně ideální prosincová četba, každý den si můžete s dětmi dát jednu kapitolu, která je tak akorát dlouhá a budete mít zábavu až do Štědrého dne.

Knížka čtená dětem. Vybrala jsem ji v knihovně jako adventní čtení, protože obsahuje 24 kapitol. Ty jsou poměrně krátké, což dětem nestačilo a souběžně s ní jsme četli ještě další knihy. Líbily se mi ilustrace a ukázka toho, že ve stáří už lidem nemusí tak dobře sloužit paměť (dědeček František Beránek si pletl jména vnoučat, zapomínal co chtěl zrovna udělat, nepoznával cestu domů apod.). Co se mi nelíbilo byla přílišná snaha maminky Beránkové zalíbit se ostatním („Ty jsi mi tedy šereda!“ řekla, když se na cukrátko od dědy Františka podívala. „A na našem krásném vánočním stromku. Co by si o nás sousedé pomysleli?“ zhrozila se a Perníčka sundala. „Dám tě sezobat sýkorkám, tak budeš k užitku víc.) Nepřipadalo mi to úplně jako vánoční příběh a ze záporné postavy kocoura, který chce Perníčka celou dobu sežrat se na konci zničehonic stane domácí mazlíček rodiny Beránkových, to působilo zvláštně. Určitě to byla lepší volba než loni (Vánoce pro kočku), nebylo to špatné čtení, ale asi jsem od toho čekala víc. I tak doporučuji k přečtení, nejen v předvánočním čase.