Válka starého muže Konec všech věcí

Konec všech věcí aneb Jak Koloniální války přišly o punc military SF a stalo se z nich politické drama. Problém ovšem je, že John Scalzi není Frederick Forsyth ani John Le Carré, takže v jeho podání působí vládní rozmíšky jako hospodské pošťuchování, což ještě umocňuje hovorový způsob vyjadřování. Má to svoje kouzlo, je v tom však víc hravosti, než hodnověrnosti. Čímž chci říct, že mě to bavilo číst, ale pořád se nemůžu srovnat s proměnou, jakou série za dobu svého vývoje prošla a doteď mě mrzí její nevyužitý potenciál. Na autorovu obranu musím říct, že konflikt se snažil uhrát v uvěřitelných mezích a dost možná právě proto zvolil pro finální střet cestu menšího odporu. Akorát by jeden řek, že zakončení ságy si vezme víc prostoru. No a podobně jako u předchozí knihy i tady na vás čeká čtveřice příběhů, které by bez problémů šly hodnotit jako samostatné texty, kdyby na sebe přímo nenavazovaly. Pátý příběh je pak prvotní verzí toho prvního a spíš jen torzem, než plnohodnotnou povídkou.

Tajemné uskupení nespokojenců Ekvilibrium rozsévá v řadách Koloniální unie, stejně jako ve Shromáždění, pochybnosti a nejistotu. Jejich diverzní akce jsou stále drzejší, odvážnější a směřují k jedinému cíli: totálnímu rozvratu. Dokáží zástupci napadených mocností odvrátit zkázu, nebo podlehnou? John Scalzi dovedl sérii Koloniálních válek ke svému závěru, ale při vší úctě k němu, tohle je už opravdu jen labutí píseň, která si neví rady ani sama se sebou, natož aby přinesla ještě něco zajímavého a podnětného. Už to vlastně ani není souvislý příběh, ale jakési střípky, které spadly pod stůl a teď se tváří jako plnohodnotné vyprávění. Všechno, čím tahle série na začátku ohromovala a poutala pozornost je nenávratně pryč. Zbylo jakési mnohomluvné rétorické cvičení, které postrádá jakýkoli pevný bod a cíl, ke kterému by směřovalo. Chybí napětí, gradace i smysl toho všeho. Je to nablýskané a opulentní, ale dokonale prázdné. Nad hladinou tuhle knihu drží jen Scalziho vybroušený styl a jeho dar vyprávěčství. Bez nich by to byl propadák non plus ultra.