Válka o zadnici Dona Emanuela

Autor si bere na paškál všechno a všechny - společnost, lidi, ideologie - levici, pravici - státní zřízení, policii, řídící aparáty, armádu, klanovou mentalitu... vše opředeno pletivem sexuálního harašení a lehkých holek (protože Latinka a protože putana) a prosycené magickým realismem (protože Latinka). Do války o zadnici dona Emmanuela (ano, i o tu v tomto příběhu z 18. století opravdu jde :) de Berniéres zakomponoval nejen vrchovatou míru sarkasmu a cynismu, ale taky obrovské srdce. A tak si zvesela utahuje ze systému a společnosti, kterou spravuje zkorumpovaný stát, otravují drogy, obšťastňují děvky, zachraňují partyzáni a duchové, prorůstá komunismus, ničí kapitalismus, v němž nenápadně bují emancipace, současně ale ohrožuje vyprázdněnost. Příběhem čtenáře provází hned několik postav jdoucích svou vlastní cestou, které potkáte, jdete s nimi bok po boku, abyste je zase na některé křižovatce opustili a připojili se k jiné. Pravda, chvílemi jsem se díky tomu ztrácela, ale pak jsem upustila od snahy zachovat si povědomí o konturách příběhu a nechala se unášet jednotlivými scénami z nevesele veselého života na jihoamerickém kontinentě. Chvílemi trpíte, poté se smějete, abyste se pak zděsili násilnou, krvavou scénou, ve světle jejíhož reflektoru stojí malá děvčátka drasticky zbavená svého dětství. Román představuje příslovečný žánrový tavicí kotel, v němž nechybí žádná ingredience. A přesto to všechno drží pohromadě. Protože Latinka byla (je?) přesně taková. Dostala jsem mnohem, mnohem víc, než jsem čekala. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit ani zvoleným titulem ani obálkou.