Válka na Ukrajině a eurasijský světový řád

Učebnicový příklad stratéga a teoretika Carla von Clausewitze, válka je pokračování zahraniční politiky, jinými prostředky, nenaplnění dohod Minsk II, pokračující expanze NATO na východ, Rusko jinou volbu nemělo. Pohled na válku na Ukrajině a co ji předcházelo, žádná ideolologická masáž zarámovaná jako boj mezi dobrem a zlem, kdo je zlý, si každý domyslí. Kniha se čte dobře a je nabita ověřenými informacemi a vzadu nechybí rejstřík zdrojů , odkud autor čerpal. Citace: americký brigádní generál Joseph E. Hilbert naznačil, že Rusko udělalo velkou chybu , že nezahájilo invazi na Ukrajinu dřív, dali nám 8 let na přípravu, od roku 2014 zahájily USA prodej zbraní Ukrajině a výcvik ukrajinských vojenských a polovojenských jednotek. Válku na Ukrajině předpověděl i Solženicyn ve své knize Rusko v troskách (1999). Citace: ukrajinští nacionalisté už po odtržení Ukrajiny v roce 1991 začali rozvíjet své divoké teorie, kde převažovali nejdivočejší krajnosti výkladů a výzev. Dozvěděli jsme se, že ukrajinský národ je nadnárod, Ukrajinec byl nejen Vladimír svatý, ale i Homér, v podobném komickém duchu se začali předělávat na Ukrajině učebnice. S mnohými ukrajinskými nacionalisty jsem byl v 50. letech v lágru, měli jsme upřimné spojenectví proti komunismu, slovo Moskali jsme od nich neslyšeli. Knihu doporučuji, trochu jiné informace než nám media předkládají, skvělý je i doslov českého politologa P. Druláka.

Než vůbec začnu svůj komentář, chci připodotknout, že si nedělám iluze o žádné z obou velmocí, které si v době studené války rozdělily nejen Evropu, ale i svět. Jak se trefně říká, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Ale vadí mi, když se zcela účelově jeden stát prezentuje jako altruistický spasitel a mírotvorce, zatímco nejvyšší představitel toho druhého je nazýván masovým vrahem a jeho země je doslova v klatbě. A přitom by stačilo třeba porovnat počet vojenských základen rozmístěných po světě, případně vojenský arzenál obou uvedených států. Po přečtení téhle knihy mám jedinou otázku: jak to Rusové dokázali, že vtrhli na Ukrajinu AŽ v únoru 2022? Jak dokázali tak dlouho – minimálně od roku 2004 – ustát neuvěřitelnou aroganci a drzost především ze strany USA a posléze i faktické financování, vyzbrojování a de facto začleňování ukrajinské armády do struktur NATO? Hypoteticky si představuju, kdyby něco podobného provozovalo Rusko třeba v Mexiku, nebo v Kanadě: špionážní činnost, vojenské posádky, několikerá společná cvičení spřátelených armád, vyzbrojování a výcvik tamní armády, podpora skupin otevřeně se hlásících k fašismu, aktivity na vládní i mimovládní úrovni . . . Ačkoli jde o knihu nabitou fakty a citáty, četla se mi neuvěřitelně snadno a hltala jsem ji snad ještě více než třeba detektivku. Denně jsem před spaním zvládla klidně 50 stran i více, vůbec mi „nepadala víka“ a naopak jsem se nemohla odtrhnout. Autor, norský profesor, začíná zeširoka, a je to skvělé: Vestfálský mír a uspořádání světa po něm, ale taky Mírový koncert po napoleonských válkách, velmi zajímavé a inspirativní. Dostává se k rozpadu SSSR, ke konci železné opony, k pádu Berlínské zdi, a postupně, ale důkladně odhaluje mocenské ambice jak USA, tak jejich prodloužené evropské paže, NATO. A mě napadá další otázka: vím, že na „co by bylo, kdyby“ nehrajeme, ale přesto si říkám, jaký by byl světový vývoj, kdyby ona vychvalovaná záruka evropského míru zvaná NATO přestala existovat v tomtéž okamžiku, kdy se rozpustila proklínaná Varšavská smlouva? Tohle se samozřejmě nikdy nedozvíme, ale jisté je jedno: existence NATO a jeho aktivity Evropě škodí, za všechny stačí jmenovat rozpad Jugoslávie a vznik Kosova (mimochodem právě Kosovo srovnává autor knihy s anexí Krymu a světe div se, z tohoto srovnání, resp. ze srovnání legitimity obou situací vychází Krym lépe). A to už vůbec nemluvím o Nordstreamu 2: nepřátelský akt jednoho členského státu vůči jinému členskému státu, bez vysvětlení a bez odhalení viníka? Velké poděkování nakladatelství Lukáš a syn, které knihu vydalo a zajistilo kvalitní překlad. A velká škoda, že není nabízena v každé knihovně a v každém knihkupectví. Nedělám si iluze o množství čtenářů, ale věřím, že ti, kteří by ji otevřeli a začetli by se, by možná začali uvažovat trochu jinak než jak nám denně hlásají naši vládní politici a provládní média, neboť cui bono se děje naše (potažmo evropské) velkolepé odstřižení od všeho ruského?