Trpím hroznou nesnášenlivostí vůči ženským hrdinkám objevujícím se v tomhle typu knih, nejradši bych jim vždy utrhla hlavu a zahrabala ji někde v lese, kde už ji nikdo nikdy nenajde. O to víc překvapená jsem byla, že Anaid, navzdory svému věku, není vůbec nesnesitelná, ba naopak, jako knižní hrdinka vlastně i docela sympatická. Zpočátku je to jen obyčejná holka, která nezapadá ve škole, ale strašně by chtěla. Není potom nijak těžké se vžít do jejího charakteru, obzvlášť, když jste na základní škole také byly neoblíbené, vychrtlé, zakrslé, ploché žehlící prkno s mínus dvojkama namísto prsou. I přes docela příjemné překvapení, že mi slečna v hlavní roli vlastně vůbec nevadí, neustále jsem čekala, kdy mi vadit začne. Znáte to, najednou přijde na svou výjimečnost, začne se chovat úplně jinak a veškeré sympatie vyprchají, ani nevíte jak. O to přívětivější na knize bylo to, že se nic takového nestalo. Největší zásluhu na tom všem, dle mého, má to, že příběh je vyprávěn er formou, nikoli v první osobě, jak jsem si u tohoto žánru zvykla. Nejen, že nás tedy neustále neotravuje pubertální smýšlení jedné dospívající holky, v průběhu knihy totiž sledujeme navíc vedle Anaidina osudu ještě život zmizelé Selene. Psané je to navíc velice svižně, na čtení je kniha opravdu jednoduchá a bez problémů se tak stane úžasnou četbou pro dlouhé chvíle nebo oddych po vyčerpávajícím dni, kdy jediné, co ještě zvládnete, bude utéct od všedních problémů do světa plného magie. Kdyby šly ty zpropadené hvězdičky dělit na půlky, dala bych 4 a půl. Takhle tedy jen 4, protože to místy nějaké maličké mouchy mělo.

Nádherná kniha. Anaid někdy až moc všechno zvládá ale i tak mi přirostla k srdci.