Valard & vejce na draka

"Polomrtvý a v bezvědomí byl jako posluchač celkem k ničemu". Opět zmizely úvozovky u citací a opět jsem byl upozorněn na sprostá slova, i když to jsou citace z příběhu! AUDIOKNIHA HA, HA, HA. Směju se, protože já jako posluchač jsem opravdu polomrtvý a celkem k ničemu. S velkým otřesem jsem zjistil, že není dobré pouštět si mluvené slovo večer před spaním. Zvlášť, když je příběh dobrý a trvá asi deset hodin. Třikrát jsem "do pr*ele"(to aby někdo nebrečel, že používám citaci sprostých slov) usnul. Ne proto, že by mě děj nebavil, to ne. Věděl jsem, do čeho jdu a strašně jsem se těšil. Dokonce jsem se přemáhal a říkal si ještě jednu kapitolu, ještě jednu kapitolu, vydrž, poslouchej, neusni člověče! Jenže, když večer uléháte a pouštíte si první kapitolu (Den první), slyšíte, a ještě celkem vnímáte, Den druhý, část první a ráno se vzbudíte a on už je Den třetí část šestá, je jasné, že vám podstatná část děje unikla. Tak že takhle ne! "Co budeme dělat bože?" Citát: Mlčení ve shodě mám raději než hovor ve při. Musel jsem udělat kardinální (radikální) změnu. Jednu, celkem pošmournou a mrazivou sobotu, kdy ani to sluníčko nemělo šanci mít nějaký kecy (to byla další skoro-citace), protože bylo schované za těžkými mraky, jsem se rozhodl. Vyčůral jsem se na hromádku popele, do lednice si dal čtyři piva, (protože hlavní hrdina také čůrá na hromádku popele a pije pivo . . . vím, on čůrá na ucho a pije točené, já měl jen plech, ale podstata snahy je dána kvantitou), vložil MP3 (poctivě koupené na Audiolibrix) do přehrávače, vytáhl první pivo a pustil Den první. A ono to šlo. Pak jsem s jásotem zjistil, že už mám asi tři hodiny naposloucháno. A čtyři piva. Opakujte tři dny a jste na konci příběhu. O játrech ani nemluvím. Citát: Ten nemrtvý už je mrtvý? Akorát, já osobně při poslechu nemohu dělat nic jiného. A už vůbec ne třeba řídit auto. Z obojího by bylo prd. Přejel bych třeba nějakýho elfa a on by tak nemohl vystupovat v tomto příběhu. (ano v každé pořádné fantasy nesmí chybět elf) Nebo bych já osobně vůbec nevnímal obsah a věnoval se řízení než poslouchání. To ne.. A navíc, ani to pivo by nešlo za volant. Tak že doma, teplíčko, pívečko a draci. A pro efekt k mluvenému slovu "čte mi Libor Böhm", jsem si pustil barevnou hudbu. Řeknu vám, když drak zahřměl, se mi rozsvítilo nad hlavou až jsem se někdy i lekl. A tady by se slušelo něco napsat o obsahu. Určitě už netrpělivě čekáte, co vlastně napíšu k příběhu v této knize, že jo? Nic! Napíšu snad jen to, že vám příběh doporučuju! Zbytek si přečtěte v knize, nebo si kupte audioknihu. Je to super příběh, parádní prvotina kováře z Libně. Pan Libor Böhm mi to efektně přečetl a tuším, že skupina Hakka Muggies má na svědomí hudební doprovod. Rozhodně je k mání jejich Ovčí píseň i na "joutýbe" tak poslechněte ať víte, do čeho jdete. Citát: Znovu se napil piva a pokračoval . . .

„Končím. Na tohle nemám. Seru na vás! Všichni jste kreténi! Já chci na dovolenou...“ Dlouho jsem tuto knihu odstrkoval a odsouval do pozadí. Až teď jsem se k ní konečně dočkal. A jsem spokojen. Při čtení jsem se usmíval jako sluníčko a užíval si Valardovu geniální jednoduchost. Navíc se mi líbilo, že kovář z Libně do svého příběhu nechal promlouvat skoro všechno a všechny. A tak nebyl problém začít kapitolu monologem sluníčka, trávy nebo hromádky popela s ušima. Citát: Snad nikdo jiný v celé mé zemi nedokáže můj titul tak hezky foneticky vyzvracet jako ty. A jak to tak bývá, každý správný příběh musí skončit epickou bitvou, kdy vyčerpaný hlavní hrdina musí statečně čelit nerovné přesile. Navíc mu krutě do zad pálí slunce, tráva šumí a na hromadu popela někdo močí. Jen ten elf měl trochu smůlu. Ano, přesně tak, elf přeci musí být v každém pořádném fantasy příběhu. Ani tady tudýž nechybí. Ale jak jsem napsal – měl smůlu. A to ten vůl, tedy elf, čekal pět dní, než mu pan spisovatel dovolil vstoupit do příběhu.... Malá ochutnávka: Sluníčko se vesele koulelo po obloze, a kdyby nebylo zřejmé, že je to nesmysl, zdálo by se, že si to jak se patří užívá. Poslední zenit už byl pryč, ale do večera zbývalo stále dost času. Stéle dost času se tady nahoře vyblbnout, pomyslelo si. Je to psané odlehčeně a s humorem. Dokonce hlavní hrdina pije pivo – fakt nekecám. Drak je taky trochu divný. Hodně přes sex. A jeho vejce je vlastně hybnou silou tohoto příběhu. Protože kdyby si nesmočil, nemusel taky vůbec tento příběh vzniknout. Protože to jeho vejce je opravdu na draka a ještě ke všemu se z něho něco vylíhlo. Takže karty byly rozdány, sluníčko nám to okomentovalo, naštvalo se, začalo pršet a pak si všichni zašuk.... zašli na pivo. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Ty vole bože, co budeme dělat?