Valard & vejce na draka

„Končím. Na tohle nemám. Seru na vás! Všichni jste kreténi! Já chci na dovolenou...“ Dlouho jsem tuto knihu odstrkoval a odsouval do pozadí. Až teď jsem se k ní konečně dočkal. A jsem spokojen. Při čtení jsem se usmíval jako sluníčko a užíval si Valardovu geniální jednoduchost. Navíc se mi líbilo, že kovář z Libně do svého příběhu nechal promlouvat skoro všechno a všechny. A tak nebyl problém začít kapitolu monologem sluníčka, trávy nebo hromádky popela s ušima. Citát: Snad nikdo jiný v celé mé zemi nedokáže můj titul tak hezky foneticky vyzvracet jako ty. A jak to tak bývá, každý správný příběh musí skončit epickou bitvou, kdy vyčerpaný hlavní hrdina musí statečně čelit nerovné přesile. Navíc mu krutě do zad pálí slunce, tráva šumí a na hromadu popela někdo močí. Jen ten elf měl trochu smůlu. Ano, přesně tak, elf přeci musí být v každém pořádném fantasy příběhu. Ani tady tudýž nechybí. Ale jak jsem napsal – měl smůlu. A to ten vůl, tedy elf, čekal pět dní, než mu pan spisovatel dovolil vstoupit do příběhu.... Malá ochutnávka: Sluníčko se vesele koulelo po obloze, a kdyby nebylo zřejmé, že je to nesmysl, zdálo by se, že si to jak se patří užívá. Poslední zenit už byl pryč, ale do večera zbývalo stále dost času. Stéle dost času se tady nahoře vyblbnout, pomyslelo si. Je to psané odlehčeně a s humorem. Dokonce hlavní hrdina pije pivo – fakt nekecám. Drak je taky trochu divný. Hodně přes sex. A jeho vejce je vlastně hybnou silou tohoto příběhu. Protože kdyby si nesmočil, nemusel taky vůbec tento příběh vzniknout. Protože to jeho vejce je opravdu na draka a ještě ke všemu se z něho něco vylíhlo. Takže karty byly rozdány, sluníčko nám to okomentovalo, naštvalo se, začalo pršet a pak si všichni zašuk.... zašli na pivo. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Ty vole bože, co budeme dělat?

Krásný fantasticko-humorný román včetně nádherných grafických ilustrací? To umí na českém trhu snad jen Straky! Co Vám budu povídat, jedná se o debut a tak jsem nevěděl, co čekat. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se dočkal fantasy obráceného na ruby, prostě něco ve stylu Terryho Prachetta, akorát s tím rozdílem, že zde nemusíte sáhodlouze přemýšlet, jak moc to ten Terry myslel, tady si prostě užíváte skvostné obraty jazyka českého, kterých se chopil mistr slova - Jan Marvel Horn. A ten jej převedl do svého debutu s názvem Valard a vejce na draka, kde už název mluví, svým dvojsmyslem, za vše. Těch více jak 400 stran jsem si užíval, jako už dlouho nic. A co víc, byl jsem překvapený i tím, že autor nemá problém vyskočit ze standardně rozjetého příběhu a přepnout způsob vyprávění na neživou věc. Takže se občas stane, že se dozvíte, co si o nedálé situaci v příběhu myslí třeba Slunce. A i přesto to prosím pěkně dává docela logiku a navíc ještě baví :-) Valard má v sobě plno skrytých jinotajů a radostí, které čtenář bude s radostí objevovat. Navíc se dočkáte i poctivé fantasy rubanice a tak se tu autor ukáže i ve vážnějším světle. Jak sám ale dodává v závěrečném poděkování, vážně nevážný námět mu jde lépe a tak to v kontextu celého příběhu nemohu vnímat jinak, než jako podařenou fantasy taškařici, kterou jsem z českých luhů a hájů snad ještě nezažil. Plus navíc jsem ke knize obdržel ještě povídku s Havranem...a co Vám budu povídat...měl jsem to zhltnuté za pár minut. Ten svět má prostě něco do sebe. A v dnešní době nejistoty je jistým balzámem na duši. Děkuji.

Boží, skvělé, úchvatné! Ještě teď, když píšu komentář, se zubím od ucha k uchu. A ještě nikdy jsem z knihy neměla ten pocit, o němž autor mluví na konci: že se při psaní bavil především on sám. To bylo naprosto evidentní, ale zřejmě to potom může fungovat jen na ty čtenáře, kteří se "vezou" na stejné vlně. Ne všechno bylo logické, ne všechny vtípky dokonalé, ale i tak to je skvělá knížka. Já osobně jsem se zaháčkovala už na straně osm (čtoucí hostinský) a výborně jsem se bavila až do poslední strany. Mělo to vtip, šmrnc, kouzlo a švih, navíc občas došlo i na vysloveně seriózní témata, jako jsou armáda, politika, pedagogika, vláda! A jako by toho nebylo dost, tak přidejte originální ukecanost (míněno jako velká pochvala), hrátky s mateřštinou, a k tomu trefné, velmi decentní a pouze občasné vulgarismy. Čirá radost a potěšení, jaké u knih zažívám spíše výjimečně, takže moc děkuju. "Vrcholné léto v zemi Hellas bylo odjakživa učiněný ráj na zemi. Ať už jste se zaměřili na sametové moře, tak akorát teplé a tak akorát slané, aby se v něm dalo koupat v kteroukoli denní i noční dobu, nebo na vzduch, který díky okolní flóře opojně voněl a jeho tóny se podle směru větru měnily z jemně nasládlých až po vlaze osvěžující, případně jste podlehli kouzlu krajiny, která - ač převážně hornatá a kamenitá - lahodila oku i duši a jeden by vydržel hodiny jen tak sedět a civět na ni. Pokud máte nějaký problém s předchozí větou, přeskočte ji. Pouze se vám snaží říct, že v zemi Hellas je hezky." Já rozhodně problém nemám, já totiž takové velice oblibuji!

„Vieš, niekedy je možno lepšie iba držať hubu, skloniť hlavu a tváriť sa, že ti je všetkého moc ľúto.“ „Potom ťa nekopú?“ „Potom väčšinou ženy len kričia a tancujú okolo teba.“ „A myslíš si, že je to lepšie?“ „Já si myslím, že je lepšie, keď ťa bolia uši, a nie gule,“ uzavrel to Valard. Geniálna knih, geniálny humor a geniálny autor. Dlho som sa takto nezasmial pri knihe. Príbeh Valarda bol celý čas uvolnený prikorenený kopou humoru a hlavne na zaujimavosti prispeli príspevky neživých vecí ako slnko a gravitácia. Nechýbali draci, antický bohovia a mocné kráľovstvá. Ako náhle sa čitateľ začal nudiť, na scénu naskočila ďaľšia akcia, či príhoda. Ľúto mi bolo trošku staríka, čo plnil priania, ale keby nebolo jeho osudu, tak príbeh má úplne iný spád. Menší spoiler, starýk neumre. Samozrejme v každej dobrej fantasy knihe nemôže chýbať elf, aj keby sa mal vyskytnúť len na konci knihy. Dúfam, že od Jana Marvela Horna ešte uvidím veľa kníh a hlavne príbehov zo sveta Valarda.

„Končím. Na tohle nemám. Seru na vás! Všichni jste kreténi! Já chci na dovolenou...“ Dlouho jsem tuto knihu odstrkoval a odsouval do pozadí. Až teď jsem se k ní konečně dočkal. A jsem spokojen. Při čtení jsem se usmíval jako sluníčko a užíval si Valardovu geniální jednoduchost. Navíc se mi líbilo, že kovář z Libně do svého příběhu nechal promlouvat skoro všechno a všechny. A tak nebyl problém začít kapitolu monologem sluníčka, trávy nebo hromádky popela s ušima. Citát: Snad nikdo jiný v celé mé zemi nedokáže můj titul tak hezky foneticky vyzvracet jako ty. A jak to tak bývá, každý správný příběh musí skončit epickou bitvou, kdy vyčerpaný hlavní hrdina musí statečně čelit nerovné přesile. Navíc mu krutě do zad pálí slunce, tráva šumí a na hromadu popela někdo močí. Jen ten elf měl trochu smůlu. Ano, přesně tak, elf přeci musí být v každém pořádném fantasy příběhu. Ani tady tudýž nechybí. Ale jak jsem napsal – měl smůlu. A to ten vůl, tedy elf, čekal pět dní, než mu pan spisovatel dovolil vstoupit do příběhu.... Malá ochutnávka: Sluníčko se vesele koulelo po obloze, a kdyby nebylo zřejmé, že je to nesmysl, zdálo by se, že si to jak se patří užívá. Poslední zenit už byl pryč, ale do večera zbývalo stále dost času. Stéle dost času se tady nahoře vyblbnout, pomyslelo si. Je to psané odlehčeně a s humorem. Dokonce hlavní hrdina pije pivo – fakt nekecám. Drak je taky trochu divný. Hodně přes sex. A jeho vejce je vlastně hybnou silou tohoto příběhu. Protože kdyby si nesmočil, nemusel taky vůbec tento příběh vzniknout. Protože to jeho vejce je opravdu na draka a ještě ke všemu se z něho něco vylíhlo. Takže karty byly rozdány, sluníčko nám to okomentovalo, naštvalo se, začalo pršet a pak si všichni zašuk.... zašli na pivo. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Ty vole bože, co budeme dělat?

Dobrodružství rytíře Valarda a jeho nejlepšího kamaráda draka Damiana, kteří mají tu schopnost dostat se vždy do co největších kompllikací a pak se z nich těžko dostávat. Musí zachránit drakovu dceru a nenechat se zabít. Naprosto skvělá humorná fantasy, u které jsem se chvílemi smál i nahlas. V této knize najdete vše trocha napětí, obrovskou porci legrace, krále, rytíře, draky, bohy, kouzelného dědečka a dokonce i elfa. "Nemáte náhodou tam dole takové všetečné stroječky na úklid?" Aglaia se rozzářila. "Máme kyklopíky!" "No" odkašlal si Damián, "tak už nemáte". "Když jsem potom všem chlastání a š*ukání a odběrech krve ráno vzbudil, trochu mě polekali a já je ..." "Poškodil?" skočila mu zvědavě do řeči "Ve skutečnosti", opravil jí jemně, "jsou dočista na sr*čku". Díky mému oblíbenému uživateli jsem se k této knize dostal, jinak se obávám, že mě minula bez povšimnutí a to by byla velká škoda, takže mé velké díky.

"Polomrtvý a v bezvědomí byl jako posluchač celkem k ničemu". Opět zmizely úvozovky u citací a opět jsem byl upozorněn na sprostá slova, i když to jsou citace z příběhu! AUDIOKNIHA HA, HA, HA. Směju se, protože já jako posluchač jsem opravdu polomrtvý a celkem k ničemu. S velkým otřesem jsem zjistil, že není dobré pouštět si mluvené slovo večer před spaním. Zvlášť, když je příběh dobrý a trvá asi deset hodin. Třikrát jsem "do pr*ele"(to aby někdo nebrečel, že používám citaci sprostých slov) usnul. Ne proto, že by mě děj nebavil, to ne. Věděl jsem, do čeho jdu a strašně jsem se těšil. Dokonce jsem se přemáhal a říkal si ještě jednu kapitolu, ještě jednu kapitolu, vydrž, poslouchej, neusni člověče! Jenže, když večer uléháte a pouštíte si první kapitolu (Den první), slyšíte, a ještě celkem vnímáte, Den druhý, část první a ráno se vzbudíte a on už je Den třetí část šestá, je jasné, že vám podstatná část děje unikla. Tak že takhle ne! "Co budeme dělat bože?" Citát: Mlčení ve shodě mám raději než hovor ve při. Musel jsem udělat kardinální (radikální) změnu. Jednu, celkem pošmournou a mrazivou sobotu, kdy ani to sluníčko nemělo šanci mít nějaký kecy (to byla další skoro-citace), protože bylo schované za těžkými mraky, jsem se rozhodl. Vyčůral jsem se na hromádku popele, do lednice si dal čtyři piva, (protože hlavní hrdina také čůrá na hromádku popele a pije pivo . . . vím, on čůrá na ucho a pije točené, já měl jen plech, ale podstata snahy je dána kvantitou), vložil MP3 (poctivě koupené na Audiolibrix) do přehrávače, vytáhl první pivo a pustil Den první. A ono to šlo. Pak jsem s jásotem zjistil, že už mám asi tři hodiny naposloucháno. A čtyři piva. Opakujte tři dny a jste na konci příběhu. O játrech ani nemluvím. Citát: Ten nemrtvý už je mrtvý? Akorát, já osobně při poslechu nemohu dělat nic jiného. A už vůbec ne třeba řídit auto. Z obojího by bylo prd. Přejel bych třeba nějakýho elfa a on by tak nemohl vystupovat v tomto příběhu. (ano v každé pořádné fantasy nesmí chybět elf) Nebo bych já osobně vůbec nevnímal obsah a věnoval se řízení než poslouchání. To ne.. A navíc, ani to pivo by nešlo za volant. Tak že doma, teplíčko, pívečko a draci. A pro efekt k mluvenému slovu "čte mi Libor Böhm", jsem si pustil barevnou hudbu. Řeknu vám, když drak zahřměl, se mi rozsvítilo nad hlavou až jsem se někdy i lekl. A tady by se slušelo něco napsat o obsahu. Určitě už netrpělivě čekáte, co vlastně napíšu k příběhu v této knize, že jo? Nic! Napíšu snad jen to, že vám příběh doporučuju! Zbytek si přečtěte v knize, nebo si kupte audioknihu. Je to super příběh, parádní prvotina kováře z Libně. Pan Libor Böhm mi to efektně přečetl a tuším, že skupina Hakka Muggies má na svědomí hudební doprovod. Rozhodně je k mání jejich Ovčí píseň i na "joutýbe" tak poslechněte ať víte, do čeho jdete. Citát: Znovu se napil piva a pokračoval . . .