Vajgl

Will Self nabízí tak trochu kafkovsky laděný příběh o tom, že není radno se zaplétat s domorodci, pokud jako cestovatel zabrousíte do končin, kde vládnou podivné tradice a zvyky. Sérii prapodivných (absurdních či bizarních) událostí rozpoutá docela banální příhoda: místních poměrů neznalý turista odhodí z balkonu nedoplatek své cigarety a tento zasáhne hlavu nic netušícího staršího muže slunícího se na lehátku v přízemí. Na první pohled docela nevinná lapálie má však nečekaně závažné důsledky a významným způsobem ovlivní další život našeho "hrdiny". Počáteční svižné tempo knihy se však postupně začalo zadrhávat a já měl tendenci přeskakovat věty či dokonce celé stránky. Jednou větou: místy jsem se nudil. To by ovšem nemělo stávat u knihy, která získala prestižní cenu za humor. Nepopírám, že jsem se při četbě občas lehce pousmál, nebyly tam však momenty, které by mi vysloveně trhaly bránici. Chápu, že autor chtěl odlehčenou formou poukázat i na některé stinné stránky provázející život v blíže nespecifikované zemi: kolonialismus, rasismus, byrokracii, úplatkářství, apod. Nic naplat: kniha mě příliš nesedla. Nevylučuji však, že si může najít své vděčné čtenáře.

Po dlouhý době jsem nedokázal dočíst knihu... fakt mě tahle absurdita ani trochu nedokázala vtáhnout do děje.